Z deníku kocourka Fandy

Moji milí kamarádi, dnes vám naposled píšu coby obyčejnskej Fanda. Rozhodl jsem se totiž, že budu umělcem a to nejspíš hudebníkem. Uvědomil jsem si, jaký mám v hlase obrovský potencionál a rozhodl se to využít. S tréninkem jsem poctivě začal v neděli v noci. To mi totiž přišlo jako nejlepší start. V noci je taková zvláštní akustika a všechno se krásně nese a rozlíhá. Přišel jsem tedy k panče do ložnice, usadil se k ní na postel a začal se zpěvem. A-úúúúúúúúúúúúúúú, a-úúúúúúúúúúúúúúú - vidíte ten rozdíl, žádný obyčejný mňaaaau, ale prostě umělecký a-úúúúú. Prvně jsem začal ve špatný tónině, ... číst dál

Kamarádi moji, na dnešní zápis nebudu pyšnej, no ale nejsem žádnej ješita a tak vám povím, co se mi včera přihodilo. Panča se vrátila z ňákýho vejletu a měla černý svědomí, že se nám v sobotu nevěnovala a aby si nás udobřila, tak nás pustila ven, ať si prej ještě užijeme. A já jsem si fakt užíval. Honem jsem oběhl všechny známý místečka, pořádně jsem si pročetl vzkaz, kterej zrovna na keřík nahodil Frodo a pak už mi začala bejt zahrada na zemi trochu malá a tak jsem si prohlídl znaleckým zrakem velikej strom, co nám tam roste. Je fakt velikánskej, špička sahá až do nebe a někdy z něho prší ... číst dál

Tak si představte, milí kamarádi, že na mě dneska v noci byla panča naštvaná. A já vůbec nechápu proč. Měl jsem totiž před sebou velkej úkol, prozkoumat co nejvíc skříní a nějak se to u panči nesetkalo s pochopením. O tý skříni, co mají s páníkem v ložnici, jsem vám už několikrát vyprávěl. Má zašupovací dveře, ale ty už jsem se dávno naučil otvírat. Dělá to trochu rámusu a tak už je panča radši nechává preventivně na noc otevřený, ať si tam teda propána vlezu a neruším ji při spaní mlácením pacičkou do dveří. Jenže co mi to bylo platný, když odsunula prostřední dveře a já se chtěl zrovínka ... číst dál

Návod, jak se dá hrát bezvadně na schovku: Co je k tomu potřeba? No tak jeden kocourek, ale klidně to může bejt i kočičí holka, to je fuk, pak pověšený prádlo a nesmí chybět ani panča, kerá vás bude hledat, páč jinak by to nemělo cenu. Hraje se to takhle: prvně vás musí panča pustit ven. U nás to nebejvá moc často, ale včera se to povedlo. Bylo krásně, panča byla z práce brzo doma, zapla takovou tu velkou skákací pixlu, co vypadá jako televize, akorát že se v ní motá voda a hadry a když pixla doskákala až k vaně, tak ztichla a panča z ní vytahala velký kusy prádla. Řekla, že to půjde pověsi... číst dál

Dneska vám kamarádi povím příběh o tom, kterak jistej NEZNÁMEJ kocourek do koše zaletěl. Tak to vám žil byl jeden fešnej kocourek, říkejme mu třeba... hm... Panda. No a ten kocourek byl takovej trochu prdlej, víte? Všude lezl, všechno musel vidět, všeho se musel zúčastnit. Jeho oblíbený místo bylo okno v koupelně. Je docela vysoko, takže ze země se tam odrazit nedalo, ale copak by to bylo za Pandu, aby si neporadil. Stačilo skočit na vanu nebo na koš pod oknem a odtud už to byl máček dostat se na okno. Jenže teď přijde malá zrada. Pandova panča totiž koupila do koupelny nový koš na prádlo, protože ten starý už byl celý okousaný, vůbec nevím od koho. No a tenhle nový koš byl trochu jiný než ten starý. Má takový divný víko, co se houpe sem a tam a to Panda nevěděl. Na okno se dostal skokem z vany, chvilku tam lelkoval a pozoroval ptáčky a pak se rozhodl, že zpátky to vezme skokem přes koš. A to byla chyba. Panda skočil na houpací víko, zahučel dovnitř a téměř okamžitě zase vylítl druhou stranou ven. Panča se tak smála, až se zkroutila jako housenka a říkala, že v tu chvíli viděla Fandy, teda pardon, Pandy, hned dva. Jednoho, co se ještě propadal dovnitř a byl z něho pořád vidět ocásek, a toho druhýho, kterej ve stejným momentu s očima potupou vyvalenýma už zdrhal z koše pryč. Tak takhle jsem tu historku slyšel já a vůbec to není o mně. číst dál

Dneska jsem vám chtěl jen popsat moje běžný ráno, nic novýho pod sluncem, jen starý známý fandoviny. Ale než jsem se k tomu dopackoval, tak se přihodilo ještě něco a tak to potom ještě připíšu. Jen vám hned na začátku kamarádi prozradím, že mohlo být klíďo po mně. A to bych teda nechtěl, protože sice se říká, že nahoře na obláčku nikoho nic nebolí, ale mě nebolí nic ani tady dole a tak si tady chci ještě pěkně dlouho pobejt. číst dál

Tak si představte, jakou mám neuznalou panču. Přijela s páníkem z obchodu a přivezli domů mooooc a mooooc pytlů s naší kadibudkovou náplní. Vystavili je na chodbě do šiku jako nějaký vojáky a šli ještě zpátky k autu pro další nákupy. Já jsem se zatím chopil práce, abych dostál fandopověsti a taky jsem chtěl, aby ty pytle byly trochu lehčejší, že jo. No a tak když se páníci vrátili, ty pytle tam pořád stály, ale pár z nich v sobě mělo pořádnou díru a tak se ten vnitřek sypal ven, až na chodbě vzniklo pěkný nový pískoviště. Škoda, že už jsem se do toho nestihl vyčurat, když to bylo tak pěkně nachystaný. Panča to ale vůbec neocenila, co vám mám povídat, přitom to nebylo vůbec jednoduchý, musel jsem použít drápky i zubiska a neměl jsem na to moc času, abych to stihl připravit jako překvápko. Tak jsem se urazil a šel jsem si pokousat košík, kterej páníci berou ven, když si jdou něco opíkat. Teď už ho mají celej dohryzanej. Panča to zdokumentovala, aby prej měla důkaz, jakej jsem vejlupek. Musím jí říct, ať to sem dá,  protože jsem na to dílo moc hrdej. No a já si jdu trochu odpočinout, rozbolely mě všechny oudy, jen když jsem o tý vší dřině psal. číst dál

NEVESELÝ ZÁPIS O ZRADĚ!!! číst dál

VESELÝ ZÁPIS O POMSTĚ číst dál

Vánoce, svátky klidu, nebo tak nějak se to prej říká. Tak ať to ale někdo vysvětlí tomu našemu Krakenovi. Tak totiž panča přejmenovala Vendelína. Vždycky když šla za ním dolů, tak říkala, že jde vypustit Krakena. Já mu říkám pořád chlupatý pometlo a někdy taky divokej zmetek. Myslíte, že jsme se spolu během těch svátků klidu zbratřili? No to leda tak tůhle. Řeknu vám, že kdybych byl slabší povaha, tak už jsem z těch jeho výpadů dávno dostal psotník. No a tak to u nás pokračuje ve starých kolejích. Pometlo je dole a my nahoře a dohromady nás panča pustí jenom když drží hlídku. Měla tím tak trochu zkažený Vánoce, protože dolů na dárky jsme ani nešli, byl tam jen Kraken a my jsme se tam nešli podívat ani potom, když Krakena zavřela jinam. A tak byl pro panču největší dárek, když jsem se konečně jednoho dne, když Krakem spal nahoře, přišel podívat dolů do obejváku, tam, kam jsem si předtím chodíval, kdykoliv se mi zamanulo. Jé, to hned panča vycvakala obrázků, aby na mě měla památku, až tam zase dlouho nepůjdu. číst dál

Milí kamarádi, jdu se vám svěřit, jak jsem byl nápomocnej s odstrojováním vánočního stromečku. Už jsem si tady stěžoval v minulým deníku, že Vánoc jsem si letos moc neužil kvůli tomu našemu pometlu, který se nechovalo zrovna moc pohostinně a tvářilo se, že je to tam dole jen jeho a to odjakživa. A tak jsem si to strádání aspoň pěkně vynahradil po Vánocích. Vendelín chrněl u nás nahoře, až se mu z toho odfukování chvěly nozdry a tak jsem se vydal dolů, abych zjistil, co a jak. To mě vážně baví. Projdu si vždycky Vendův pokoj, očuchám jeho hračky, ty, který se mi líbí, si honem odnosím pod po... číst dál

Moji milí kamarádi, do Vánoc už zbývá jen malinko času, stříhací kalendář se tak zkrátil, že už ho skoro ani nechytnu do tlapiček, když mě s ním panča zlobí a tak jsem se rozhodl, že se s Váma všema rozloučím. Teda jako né napořád, šmarjá, to bych se ustejskal, ale rozloučím se předvánočně a přednovoročně, protože pak až do konce roku toho asi moc nenapovídám. Panča sice s náma bude doma, ale svatosvatě slíbila, že tu písací krabku nebude moc zapínat, aby si s náma místo toho všeho mohla hrát a abysme se mohli už konečně tak nějak sbratřit s Vendelínem a on nemusel zůstávat dole sám zavřenej, když nejsou páníci doma. Protože jemu se tam samotnýmu asi už moc nelíbí. číst dál

Voňavé svátky přišly k nám, číst dál

... číst dál

Tak jsem si řekl, milí kočičáci (a taky hafáci, abych nediskriminoval moje pejsčí kámoše), že bych mohl trochu apdejtovat deník. S Vendelínem teď žádný problémy nemám, ale esli ono to nebude tím, že jsme se s ním skoro celý týden neviděli. Od tý naší nedělní rvačky nastal klid zbraní, panča řekla, že nemá nervy na naše věčný vrčení a pranice a že budeme pokračovat zase o víkendu. Fakt nevím, co si od těch víkendů furt slibuje. Možná to, že se stihne když tak dát nervově dokupy, než zase začne nový týden. No ale já jsem se díky tomu zase mohl vrátit do starých kolejí. Při jednom vaření jsem ... číst dál