Období: březen 2012

V noci byla panča zlá. Zakřičela na mě dej už pokoj, zmetku jeden protivnej a dokonce mě chtěla plácnout po zadku, ale já jsem byl rychlej jak střela a tak mi jenom lehce pocuchala ocásek. Však jsem se kvůli tomu musel hned zastavit a ocásek si dát do pořádku. A to všechno jen proto, že jsem se snažil, aby měla chudák nějaký noční povyražení, vždyť to musí být nuda, v noci spát. Každej přece ví, že nejlepší spánek se provozuje ve dne, kdy je barák prázdnej a je na to klid. No a tak jsem byl rozhodnutej nějak to doma oživit. Moc možností jsem neměl, ale začal jsem s chodbou. Máme tam plno mi... číst dál

Kamarádi, nevím, jestli jsem vám už někdy prozradil, že panča je sběratelka. To máme společný, protože já jsem taky sběratel, ale moje sbírka bezva kousků mi vždycky čas od časů záhadně zmizí. Zato pančina sbírka se pořád rozrůstá a pomalu nás vytlačuje z domu. Sbírka má úzkou specializaci.  Když nepočítám plnou haraburďárnu kabelek, tak v ní jsou jen samý kočky a pak ještě gorilky. Prostě kam se u nás podíváte, nic jinýho nenajdete. Visí na zdech, vykukujou z knížek, jsou vystavený v poličkách a dokonce mi celá rodina chlupatých gorilek začala zabírat místo na vyhlídce nad schodama. To mi ale moc nevadí, už jsem se naučil shazovat je z vyhlídky dolů a tak mi vlastně přibyla i pěkná zábava. Sběratelská vášň se projevila i na hodinách, fakt, vobyčejnský hodiny se u nás nenajdou. A o jedněch takových hodinách vám teď povím pohádku na dobrou noc nebo klidně i na dobrý ráno, to záleží na tom, kdy půjdete zalehnout: číst dál

To vám byli páníci nakupovat a panča způsobila menší kalamitu. U pokladny se jí totiž povedlo protrhnout víčko od šlehačky a bílý nadělení bylo všude. Prodavačka jí podala papírový ubrousky na očištění věcí a dovolila jí, že si může šlehačku vyměnit. Fronta se mezitím pěkně natahovala, panča byla už od šlehačky celá ulepená a nejradši by všechno mrskla rovnou do koše. Ale páník natáhl perka a honem utíkal na druhej konec obrovskýho obchodu pro další kelímek. Ten už potom panča opatrovala jako poklad a přinesla ho domů dočista nehtově nenarušenej. Vytahala z tašek i ostatní věci a vzala je ke dřezu, aby je umyla, protože byly pořád ulepený. Najednou uslyšela takový zvláštní zvuky, zněly asi jako trh, plác a kec. Určitě jste všichni hrozně napnutý, co to bylo. Tak tady je rozluštění: číst dál

Dneska mě naprosto nečekaně zaskočila ta nejsmutnější zpráva. Po Marušce, ministryni zdravotnictví, navždy opustila naši vládu a odešla za Duhový most také Julinka, ministryně životního prostředí. Nedokážu ani vyjádřit svůj smutek nad jejím odchodem. Julinka byla speciální bytost. Přírodovědně vzdělaná, odvážná, sportovně nadaná, po nových objevech dychtící kočička. Díky svému dvounožci zažívala ohromná dobrodružství při vycházkách do lesa. Šplhala tam po stromech jako datel, lezla na myslivecké posedy, skákala přes potoky, nebála se ani nor a různých lesních doupat. Mně, který zná přírodu jen z pohádek a něco málo poznal i ze zřídkavých pobytů na zahradě, se ježily chlupy už jenom při čtení jejích nejrůznějších příhod. A najednou tady tahle Julinka není. Ptám se, kde je nějaký řád, kdo určuje, proč tahle zdatná a zdravá kočička najednou musela onemocnět a to tak, že si ji rovnou zavolali až tam nahoru? Kdo mi tohle vysvětlí? Tuším, že odpovědi se, jako vždy, prostě nedočkám. Ale moc mě to bolí u srdíčka. číst dál

Tenhle příběh bude krátkej, protože i celá akce byla dost krátká a rychlá. Vím, že si tady na panču jako občas soukromě stěžuju, ale zasejc se jí musí nechat k dobru, že pro nás pravidelně kupuje hovězí masíčko, který vždycky nasáčkuje a dá ho do mrazáku, aby bylo tvrdý jak kámen. Schválně mě tím zlobí, protože ví, že ani Fanda, známý hryzač, by tohle neuhryzl. Ale druhej den pak vždycky jeden kousek masíka vyndá a když je už zase pěkně měkkoučký, tak nám ho krájí na pidikousky a ty nám potom pomalu, jednomu po druhým, servíruje na tácky na zem. číst dál