Období: leden 2012

Ahoj kamarádi, tak si představte, že Bezouška už dostala aj příjmení a teď se jmenuje celým jménem Bezouška Bezocásková-Bezpruhová. A jak k tomu vlastně došlo? No přece úplně jednoduše. Uši už byly dočista v trapu a tak jsem se zaměřil na druhou stranu jejího vyspravenýho těla a na tý se jako z udělání nacházel ocásek. Nebylo to jednoduchý, to říkám na rovinu. Ten ocásek se totiž protáčel a tak se mi do něj špatně zařezávalo. To jsem vždycky otevřel papuli, nasměroval zoubky správným směrem, ale jakmile dopadly na ocásek, ten se vždycky pootočil a mně po něm zuby sjely jako sáňky z kopečka.... číst dál

Dneska budu stručný, protože nemám čas. Jsem totiž zaneprázdněný okusováním a to okusováním dočista všeho. Nemám žádné priority, co se předmětu či materiálu týká. Z froťákového prostěradla umím lehce vytvořit froté krajku, z pančiných nezjizvených rukou vytvořím ruce Frankensteina, do dřevěné židle dokážu vtisknout věčný vzorek chrupu. Z tkaniček do bot se po mém zásahu stávají třepetačky na mávátko a zimní boty se rázem stávají větracími botkami do letních dnů. Nedávno jsem naštval druhou panču, která sbírá drahý panenky. A to jen proto, že jsem tý jedný ženský čmajzl botku a taky ji trochu poupravil zubama. Ta vám kvůli tomu vyváděla, jako by nastal konec světa. Včera jsem z knihovny vytáhl pár knížek, který vůbec nebyly o kočkách a za trest jsem jim vykousal podpis do hřbetů. Pustil jsem se i do plastovýho kýble, protože zalívací konvičku s vodou si panča zavírá. No ale v poslední době mě ze všeho nejvíc baví okusovat kočku. Abyste si teda nemysleli, že třeba hryžu do Froda nebo Kubajzníka, nejsem přece žádnej kanibal. Okusuju dřevěnou kočku, která má na zádech misky s vodou. Tuhle jsem se do ní tak pustil, že přišla o uši. A tak jí říkám Bezouška. Panča si myslí, že jsem převtělenej bobr, protože někdy i tak sedávám. Za Bezoušku mě nepochválila, ale myslím si, že bych si nějaký ten kladný projev zasloužil. Vždyť ta první kočka už byla celá okoukaná a Bezouška vypadá úplně jako nová. No uznejte sami. číst dál

… a já jsem vážně docela rád. Ne jako že bych neměl rád Vánoce, to bych byl přece divnej Fanda. Každej má rád dárečky a ten bezvadnej nepořádek, kterej po rozbalení vznikne a je jasný, že ozdobenej stromeček a na něm pověšený hopíci jsou taky parádní zábava. Ale letos to bylo všechno nějaký jiný. Panča nebyla skoro vůbec doma, pořád jezdila na návštěvu za svojí sestrou, která byla zrovna vypuštěná z člověčenský nemocnice a tak jsme si doma hodně užívali my kočičí kluci sami. Ustanovil jsem se velitelem Froda a Kubajzníka a Vendelín si velel sám sobě, protože on je taková samostatná chlupatá jednotka. číst dál