…. o jednom krásném večeru, který málem skončil vraždou páníka, infarktem panči a P-O-CH-V-A-L-O-U  Fandy. Všechno to začalo docela nevinně… číst dál

Panča je líná a to prostě musím pořád opakovat, pánčto kdyby nebyla, tak by se spousta událostí nikdy neudála a z událostí by byly neudálosti. číst dál

Poslední dobou mám fakt zábavný noci. Užívám si totiž skvělé akustiky a z plna hrdla se věnuji zpěvu. Zpívával jsem už dřív, ale tak nějak jinak. Můj hlas zněl docela obyčejně tenorovitě a nebylo na něm nic zvláštního, ale teď jsem se vypracoval do ohromných výšek a řeknu vám, ač jsem jinak dost skromný, že moje noční iááá - áááí zní náramně dobře. Jiný názor na to má ovšem panča. A já to nechápu. No uznejte sami, copak někomu může vadit moje úžasné trylkování ve dvě v noci? Tuhle se už panča fakt naštvala. Zasyčela na mě sklapni už, ty eunuchu a mrskla po mně malým polštářkem. No a tím zahájila bezva nečekanou zábavu. Znáte takový ty dominový kostičky, co se pěkně kácejí jedna za druhou, když cvrnknete do tý první? číst dál

Tak máme po Velikonocích a musím říct, že jsem si je dost užil. I panča byla určitě ráda, že doma bylo tak veselo. Teď se ale budu muset moc soustředit, abych na žádnou z radostí nezapomněl. číst dál

Kamarádi, teď se teda podržte. Povím vám příběh o zlý můře, o tom, jak jsem vůbec nic neprovedl, ale naopak jsem  nám zachránil domácnost, jak si panča myslela, že spí a nakonec jak se moc divně smála. číst dál

V noci byla panča zlá. Zakřičela na mě dej už pokoj, zmetku jeden protivnej a dokonce mě chtěla plácnout po zadku, ale já jsem byl rychlej jak střela a tak mi jenom lehce pocuchala ocásek. Však jsem se kvůli tomu musel hned zastavit a ocásek si dát do pořádku. A to všechno jen proto, že jsem se snažil, aby měla chudák nějaký noční povyražení, vždyť to musí být nuda, v noci spát. Každej přece ví, že nejlepší spánek se provozuje ve dne, kdy je barák prázdnej a je na to klid. No a tak jsem byl rozhodnutej nějak to doma oživit. Moc možností jsem neměl, ale začal jsem s chodbou. Máme tam plno mi... číst dál

Kamarádi, nevím, jestli jsem vám už někdy prozradil, že panča je sběratelka. To máme společný, protože já jsem taky sběratel, ale moje sbírka bezva kousků mi vždycky čas od časů záhadně zmizí. Zato pančina sbírka se pořád rozrůstá a pomalu nás vytlačuje z domu. Sbírka má úzkou specializaci.  Když nepočítám plnou haraburďárnu kabelek, tak v ní jsou jen samý kočky a pak ještě gorilky. Prostě kam se u nás podíváte, nic jinýho nenajdete. Visí na zdech, vykukujou z knížek, jsou vystavený v poličkách a dokonce mi celá rodina chlupatých gorilek začala zabírat místo na vyhlídce nad schodama. To mi ale moc nevadí, už jsem se naučil shazovat je z vyhlídky dolů a tak mi vlastně přibyla i pěkná zábava. Sběratelská vášň se projevila i na hodinách, fakt, vobyčejnský hodiny se u nás nenajdou. A o jedněch takových hodinách vám teď povím pohádku na dobrou noc nebo klidně i na dobrý ráno, to záleží na tom, kdy půjdete zalehnout: číst dál

To vám byli páníci nakupovat a panča způsobila menší kalamitu. U pokladny se jí totiž povedlo protrhnout víčko od šlehačky a bílý nadělení bylo všude. Prodavačka jí podala papírový ubrousky na očištění věcí a dovolila jí, že si může šlehačku vyměnit. Fronta se mezitím pěkně natahovala, panča byla už od šlehačky celá ulepená a nejradši by všechno mrskla rovnou do koše. Ale páník natáhl perka a honem utíkal na druhej konec obrovskýho obchodu pro další kelímek. Ten už potom panča opatrovala jako poklad a přinesla ho domů dočista nehtově nenarušenej. Vytahala z tašek i ostatní věci a vzala je ke dřezu, aby je umyla, protože byly pořád ulepený. Najednou uslyšela takový zvláštní zvuky, zněly asi jako trh, plác a kec. Určitě jste všichni hrozně napnutý, co to bylo. Tak tady je rozluštění: číst dál

Dneska mě naprosto nečekaně zaskočila ta nejsmutnější zpráva. Po Marušce, ministryni zdravotnictví, navždy opustila naši vládu a odešla za Duhový most také Julinka, ministryně životního prostředí. Nedokážu ani vyjádřit svůj smutek nad jejím odchodem. Julinka byla speciální bytost. Přírodovědně vzdělaná, odvážná, sportovně nadaná, po nových objevech dychtící kočička. Díky svému dvounožci zažívala ohromná dobrodružství při vycházkách do lesa. Šplhala tam po stromech jako datel, lezla na myslivecké posedy, skákala přes potoky, nebála se ani nor a různých lesních doupat. Mně, který zná přírodu jen z pohádek a něco málo poznal i ze zřídkavých pobytů na zahradě, se ježily chlupy už jenom při čtení jejích nejrůznějších příhod. A najednou tady tahle Julinka není. Ptám se, kde je nějaký řád, kdo určuje, proč tahle zdatná a zdravá kočička najednou musela onemocnět a to tak, že si ji rovnou zavolali až tam nahoru? Kdo mi tohle vysvětlí? Tuším, že odpovědi se, jako vždy, prostě nedočkám. Ale moc mě to bolí u srdíčka. číst dál

Tenhle příběh bude krátkej, protože i celá akce byla dost krátká a rychlá. Vím, že si tady na panču jako občas soukromě stěžuju, ale zasejc se jí musí nechat k dobru, že pro nás pravidelně kupuje hovězí masíčko, který vždycky nasáčkuje a dá ho do mrazáku, aby bylo tvrdý jak kámen. Schválně mě tím zlobí, protože ví, že ani Fanda, známý hryzač, by tohle neuhryzl. Ale druhej den pak vždycky jeden kousek masíka vyndá a když je už zase pěkně měkkoučký, tak nám ho krájí na pidikousky a ty nám potom pomalu, jednomu po druhým, servíruje na tácky na zem. číst dál

Kamarádi, jsem v koncích. Nevíte někdo, co znamená slovíčko „BEJKNEMOŽNEJ“? Tuhle to na mě panča zařvala a já ji podezírám, že už jí dochází slovní zásoba, tak si prostě vymejšlí nový výrazivo. No a co se jako událo? Nic moc, jako obyčejně. číst dál

Abych to teda upřesnil, já jsem odborník na všechno, ne jenom na záchody. Taky co s takovou úzkou specializací. K záchodům mám ale opravdu dobrý vztah. Doma máme celkem čtyři kadibudky. Dvě jsou skoro stejný. Mají boudičku, kterou asi nikdo jinej doma nemá. Boudička má totiž původní vysoký boky, ale nemá střechu. Střecha se musela hned po zakoupení odpižlat nožem, protože jsme do takovýho stísněnýho prostoru odmítali chodit. Né že bych byl nějakej klaustrofobik, ale při vykonávání potřeby mám rád svoje pohodlí a fakticky se mi mnohem líp tlačí, když u toho můžu stát a být předníma packama zapřený o záchod. A to se střechou nad hlavou prostě nešlo, takže panča uznala moje důvody a střecha zmizela. Stěny jsou ale důležité a mají svoje opodstatnění: číst dál

Včera večer jsem měl velmi nepříjemný zážitek, to vám teda musím mňouknout. Věděl jsem, že se něco chystá, protože všechno bylo jinak než normálně. Panča se pořád ometala kolem, pročesávala mi zádíčka kartáčem a děsně si libovala, jak blaženě jsem u toho vypadal, hrála si s náma se šňůrkou a tak nějak se pořád snažila vytvářet dobrou atmosféru. To by přece trklo i hloupýho, že se připravuje nějaká neplecha. No a taky že jo. Ale dlouho se nic nedělo, my kocouří kluci jsme se pěkně uklidňovali a úměrně tomu se stupňovala pančina nervozita. Pořád se dívala na hodinky, pak zase dlouho vyhlížela... číst dál

Tak už jsem zase v nemilosti a přitom panča na mě schválně furt něco nastražuje, aby mi pak za to mohla vycinkávat. To už jsem dávno pochopil. Tuhle se někam chystala. Otevřela skříň a zjistila, že je v ní zavřenej Frodo. Ten trubka tam spal snad celý odpoledne a ještě se na panču díval vyčítavě, když ho odtud vysvobodila. Panča pak musela vzít lepicí pásku a pár věcí ve skříni tak trochu odchlupit. Byl jsem jí  hned k ruce, odjakživa mě všechny takovýhle události nesmírně zajímají. Takže když skončila s prací, ihned jsem naskočil do skříně, abych zjistil, jestli to provedla správně. Jasně, že ne. Protože když mě ze skříně dost nešetrně za zadní nožky vytáhla, musela odchlupovat znovu. Pak už konečně skončila a dlouho se dívala na pověšený věci. Zjistila, že nic nemá. Prohrábla všechny ramínka a přitom mě ještě párkrát vyhodila ze skříně. Vůbec nechápe, že otevřená skříň = bezva pelíšek pro Fandu. Nakonec asi po půl hodině znechucenýho zírání do skříně a tahání Fandy ze skříně objevila panča  jednu takovou polozapomenutou halenku. Podívala se na ni znaleckým okem a usoudila, že to by snad šlo. A tak ji vzala do koupelny, vyprala ji a pověsila na ramínko nad topení, aby jí do druhýho dne uschla. Před spaním ramínko přenesla na háček zrovínka nad mým oranžovým polštářkem a šla spát. Ráno se probudila a šla si pro halenku. Jenže z háčku na ni mrkalo jen prázdný ramínko a halenka nikde. Panča udělala kontrolní kolečko po bytě a přemýšlela, jestli je blázen ona nebo někdo jiný. Halenka prostě byla dočista vypařená. Při kontrole bytu panča mimo jiné našla: číst dál

Tak jsem šáhl do krabice a vytáhl na světlo fotky ze svých výletů, které jsem podnikl s kamarády, s páníky, sám anebo jen tak ve snu. A zjistil jsem, že těch fotek je už slušná hromádka. Tak jestli si je chcete připomenout a zanotovat si u nich se mnou, budu jedině rád . číst dál