Tudle byly narozeniny páníka a tak se panča rozhodla, že ho potěší chutnou krmí. Volba padla na řízečky, protože, co si budeme říkat, nic lepčejšího neexistuje. Nakoupila materiál, vyhrnula si rukávy a pustila se do práce. Ještě předtím jsme si ale spolu trochu zalaškovali, protože mě chtěla nekompromisně umístit za dveře kuchyně. Nedal jsem si říct a když mě asi po sedmý nabírala ze země, aby mě odhodila do dáli, tak jsem se honem překlopil na záda, výhružně zasyčel, vytasil drápky a lehce ji kousl, aby se konečně vzpamatovala. Panča to teda nakonec vzdala a jen zahučela „tak si tady zůstaň, ty smrade, ale běda ti…!“ Větu ani nedořekla, protože takhle narychlo nevěděla, co běda.
číst dál