Z deníku kocourka Fandy

Milí čtenáři Fandova blogu a jeho deníčků, Fanoušek už tady s námi není. Zemřel v pátek 16.5., rychle a jen doufám, že i bezbolestně. Měl poškozené ledviny, ale příčinou jeho rychlého odchodu byla zřejmě mrtvice. Ještě ráno jsem si s ním povídala a on mi odpovídal tím svým vysokánským hláskem IIAAAUUU MIIAAAUUU. S Fandou odešel i kus mě samé, byla jsem s ním hodně spjatá a tím, jak jsem mu pomáhala zapisovat jeho lumpárny, jsem si občas připadala skoro jako on. Myslím, že už nikdy nebudu mít takhle speciálního kocourka, tropícího tolik lotrovin a zároveň tak neuvěřitelně milého, sladkého, inteligentního. Pokusím se napsat i ten jeho poslední zápis  jeho pacinkou, ale půjde to moc těžko. Srdce mi puká bolestí a přes clonu slz jen těžko vidím na klávesnici. číst dál

A už je zase po Vánocích. To se vám dělo věcí. Tak třeba ten salát. Dlouho, moc dlouho jsem se snažil získat panči pozornost motáním pod nohama, až mi nakonec dala malej vzorek na talířek a řekla, tak si to okoštuj, žebráku. Koštnul jsem a hned jsem pochopil, že tady moje spolupráce končí. Tak nedokonalej salát jsem totiž ještě nikdy nejedl. Vůbec v něm nebyla gourmetová příchuť, chyběl tam i jen malinkej kousíček šunky a už vůbec jsem tam neviděl žádnej antihairballovej bonbonek, co mám tak rád. Takže co s takovým salátem, to ať si panča klidně sní sama. Pak přišel slavnej večer s dárkama.... číst dál

Tak si představte, že mě panča obvinila z výroby díry na Kubově zadnici. Teda, ona to neřekla přímo, ale přišla do pokoje, kde jsme si my tři kluci bezelstně a v přátelském duchu siestovali a pronesla tuze přísným hlasem: "Tak se pochlubte, pacholci, kterej z vás hryzl Kubu do prdele???" Na Froda se ani nepodívala, ale zato do mě zapíchla zrak jak jehlu do jehelníčku. Já jsem měl zrovna plno práce s očistou véčka a musel jsem se soustředit na udržení rovnováhy, ale i tak jsem viděl, jak na mě panča furt civí s očekáváním přiznání. Jasně, že ho nedostala, kdoví kdo tam tu ďouru Kubovi vlastně udělal. Nevím, proč bych to měl být zrovna já, copak nestačí, že mi pod nos občas vypouští páru z tý jedný díry? Jakej bych měl asi interest na vyrobení další? No a tak panča nic nevyluštila a Kubovi se díra pomalu zatahuje, vypadá ale děsně legračně, s půlkou zadnice vyholenou, to vám povím. číst dál

"Pane Fando, vstávat a začít pracovat!!!" číst dál

Kamarádi, nejdřív jsem chtěl napsat jen stručnej report o zdechlým myšovi, kterej se vetřel k nám domů, ale než jsem se k tomu rozhoupal, přihodilo se ještě netradiční malování a o to se musím taky podělit. číst dál

Tak už je definitivně po pančině trajdání a já se snad tudíž dostanu ke slovu častěji než jednou za měsíc. Však mě už papule dočista pálí, abych vám zase trochu pomňoukal něco ze svýho života. číst dál

Milí kamarádi! číst dál

Kamarádi, tak mám po narozeninách. Dostal jsem slíbenýho dorta a básničku od Waldinky, kterou mi panča aj s Waldinčinýma fotkama vytiskla, abych ji měl pořád na očích a od Sazinky mi pošťák přinesl parádně voňavou hračku, se kterou jsem pak trávil dlouhé šťastné chvíle. Na fotogalerii mých fotek se můžete podívat tady. číst dál

Šmankote, je to pravda nebo se mi to jen zdá, že ten svůj deníček poslední dobou děsně zanedbávám? Ale to je furt stejný - panča je vinna. Buď je někde na cestách a pak má kvůli tomu moc práce a nebo chcípá a nic s ní není. Takže se nebojte, že bych třeba usnul jak Šípkovej Růžen, to fakt ne. číst dál

Kamarádi spolukočkové! Chci se vyzpovídat ze svých předvelikonočních, velikonočních i povelikonočních hříchů, ale nevím, jak přesně má taková zpověď probíhat, panča je totiž trochu zaostalá a do kostela mě nikdy nevzala. Přitom se vsadím, že tam musí být spousta zákoutí, který by takovej badatel jako já moc rád prolezl a nakonec bych se možná i dozvěděl, jak to zpovídání vypadá. číst dál

... číst dál

Tuhle mi panča řekla - Fando, ty nějak sekáš dobrotu, ne? Prvně jsem se trochu lekl, z čeho mě to zase obviňuje a honem jsem rozhlídl kolem, jestli jsem fakt něco neudělal. Ale pak jsem si uvědomil, že je to pěkná blbost. Prosím vás, už jste někdy viděli nějakýho kocourka, že by něco sekal? Copak by panča svěřila chudákovi Fandovi nějakou sekeru? A i kdybych ji měl, tak proč bych s ní sekal dobrotu? Gourmetka přece můžu normálka slízat, není to nic tvrdýho, co bych musel sekat. Takže jsem zůstal v klidu, panča měla asi vidiny. číst dál

Práce prej šlechtí a tak jsem se nechtěl doma jen tak povalovat a být nazýván darmožroutem. Hledal jsem si nějakou výnosnou profesi a aby se mi dobře hledalo, půjčil jsem si páníkovy brýle na čtení. Nejvíc se mi na nich líbil takový měkký, akorát do pusy padnoucí obal. Páník tuto moji drobnou výpůjčku zjistil, když na posteli viděl ležet onen obal, ale vnitřek chyběl. Nelenil a zavolal to panče do práce, možná si myslel, že mě sprdne po telefónu, leč panča mu řekla, tak ať hledá a dá jí pokoj. Páník hledal, ale brýle se bez brýlí nehledají snadno. Jasně, že je nenašel. Objevila je až panča, která na to šla strategicky - od podpostelní schovky, přes všudepřítomné misky s jídlem, dále pokračovala trasou ke kadibudce, kterou zběžně projela lopatkou, následovala čmuchací cesta do koupelny a odtud se ozvalo - no co jsem ti říkala, jasně, že se někde najdou! A vítězoslavně vytáhla brýle zpod police s ručníkama. číst dál

Kamarádi moji, je načase přestat dělat mrtvýho brouka a zase vám cosi povyprávět o mým obyčejnským životě. Mezeru ve svým povídání bych mohl stručne sepsat do pěti bodů na konto panči, která měla: číst dál

Vážení spolukočkové, milí kamarádi. číst dál