Milí kamarádi, jdu se vám svěřit, jak jsem byl nápomocnej s odstrojováním vánočního stromečku. Už jsem si tady stěžoval v minulým deníku, že Vánoc jsem si letos moc neužil kvůli tomu našemu pometlu, který se nechovalo zrovna moc pohostinně a tvářilo se, že je to tam dole jen jeho a to odjakživa. A tak jsem si to strádání aspoň pěkně vynahradil po Vánocích. Vendelín chrněl u nás nahoře, až se mu z toho odfukování chvěly nozdry a tak jsem se vydal dolů, abych zjistil, co a jak. To mě vážně baví. Projdu si vždycky Vendův pokoj, očuchám jeho hračky, ty, který se mi líbí, si honem odnosím pod postel, ujím mu z misky granulí, vycákám mu vodu a vůbec nejlepší je, když si vyšetřím kadění, to mu pak milerád udělám hromádku do jeho bedýnky a schválně ji vůbec nezahrabu, chachááá. Ale teďka, když jsem nakoukl, co tam panča dělá, to bylo ještě o moc lepčejší než kadění u Krakena. Ona totiž sundávala ze stromku takový ty různý cingrlata. Pouštěla si k tomu hódně nahlas nějakýho chlapíka, prej se mu říká Landa nebo jak (divný jméno, jako by to nemohl být třeba, já nevím - Fanda) a tak vám to řvalo a ona do toho navíc ještě sama krákorala, takže si vůbec nevšimla, jak jsem tam za ní přišel já. To bylo moc dobře, že si toho nevšimla, protože by mě hned začala chovat a říkala by, jé, ahoj Fandíku, no pocém za mnou ty kluku jeden ušatej a tak různě, však znáte ženský. ALE - hlavně by si pak hlídala, co dělám a to jsem přece nemohl potřebovat. A tak jsem si pěkně lehl za křeslo a sledoval, co tam panča dává. Hnedle první věc byla úplně parádňácká. Byl to takovej dlouhej zlatej provázek s chlupama, panča s ním trochu bojovala, než ho stáhla a málem se při tom skácel celej stromek. Ale pak ho konečně slavnostně sundala, položila na křeslo a šla sundávat další. A to byla moje chvíle, na víc jsem nečekal, popadl jsem provázek do papule a honem s ním utíkal nahoru pod postel. Panča mezitím sundala druhej provázek a chtěla ho položit na hromádku k tomu prvnímu, ale ten tam už vůbec nebyl. No tohle? Jsem snad blázen? Kam jsem ho dala? Tak něco takovýho se jí určitě honilo hlavou. Já jsem si zatím nahoře dělal svoji práci. Když jsem měl hotovo, přišel jsem zase dolů a dělal jakoby nic. Jenže někde se stala chyba. Panča se na mě podívala a místo ahoj Fandí na mě zavolala NO FANDO! COS TO ZASE PROVEDL? Ono mi totiž čouhalo kousek zlatýho chlupatýho z pusy. A tak panča hned věděla, která bije. Šla se podívat pod postel a tam ji čekalo překvapení, protože všude, ale úplně pod celou postelí, se to krásně třpytilo natrhanýma a vyplivanýma, zlatýma a chlupatýma kouskama. No a co myslíte, místo aby měla panča radost, že není blázen a že ten jeden provázek už fakticky sundala a teď že má krásně vánoční koberec, tak mi řekla, že jsem prevít zlobivej a že dostanu na prdel. Ale nebojte, nedostal jsem. Zase jsem s ní šel odvážně dolů a pomohl jí přerovnat ještě pár mašliček. Kouličky mi nenechala, ale nechápu, proč se o ně vlastně tak chrtila, stejně byly nějak vadný. Když jsem si s jednou zkoušel pohrát, tak neskákala ani nechrastila, takže co potom s tím, né? Úplně nakonec přinesla panča takovou dlouhou krabici, která byla zatím někde schovaná. Náš stromek je totiž trvanlivej a v týhle krabici bydlí, když nejsou zrovínka ty Vánoce. No to jsem si ale užil srandy. Panča krabici otevřela, aby tam ten stromek dala a bafl na ni Fanda, to jakože já. Tak stromek položila a Fandu vytáhla ven, to zase jakože mě. Vzala znova stromek, ale už jsem byl zase v krabici. Tak šup, stromek na zem, já z krabice. Stromek do ruky, já do krabice, stromek na zem, já z krabice :o) Nakonec mě vyrazila za dveře, stromek do tý rakve konečně nacpala a ještě to přelepila lepivou páskou, abych na to už nemohl. A pak se svalila na sedačku a řekla něco jako zaplaťpánbuzatydary, že už je s tím pokoj.
No povím vám, docela jsem si užil. Příště vám napíšu, jak mě panča DĚSNĚ zradila!
Váš zlatochlupatej, docela bezkrabicovej Fanda
2024 ©