Dneska jsem vám chtěl jen popsat moje běžný ráno, nic novýho pod sluncem, jen starý známý fandoviny. Ale než jsem se k tomu dopackoval, tak se přihodilo ještě něco a tak to potom ještě připíšu. Jen vám hned na začátku kamarádi prozradím, že mohlo být klíďo po mně. A to bych teda nechtěl, protože sice se říká, že nahoře na obláčku nikoho nic nebolí, ale mě nebolí nic ani tady dole a tak si tady chci ještě pěkně dlouho pobejt.
No ale k tomu mýmu ránku. Dělám takový svoje rituální fandokolečko a panča se z toho může zvencnout, hlavně když to dělám o víkendu, kdy by si mohla pěkně přispat. Ale já nejsem zastáncem dlouhýho spaní. Na co taky spát, když se může pracovat, že jo. Proto vyskočím z pelíšku už tak kolem pátý a začnu u balkonových dveří. Zatím se ještě trochu rozkoukávám a tak jen tak lehce škrábu do skla, ale jak se probírám, tak i to moje škrabání nabírá na síle a po chvilce už stojím na zadních a mlátím ty dveře oběma předníma packama a náramně si to užívám. Žaluzky panča schválně povytahuje nahoru, abych nešustil ještě s nima, ale kdepák na mě, umím se tak natáhnout, že v závěru mýho prvního čísla mydlím jednou packou do dveří a druhou brnkám po těch krásně šustivých žaluzkách, to je vám zvuk. Pak mě to ale přestane bavit, protože mě nikdo neokřikuje, panča je furt ještě napůl omráčená spánkem. Tak jdu dál. Hned vedle dveří je velká skříň se zašupovacíma dveřma a ty mě taky moc baví. Zase do nich prvně bouchám jednou pazourou, pak přidám druhou, nakonec zatnu drápek a dveře se vzdávají. Škvírka mi stačí, potřebuju tam dostat jen packu. A za chvilku už se dveře rozvírají samy, jak tou škvírkou protahuju hadry ven na hromadu. Panča už tenhle zvuk dávno rozezná a ví dobře, co se děje, ale pořád ještě doufá, že tím to skončí a ona bude moct pokračovat ve spánku. Tc, jako by mě vůbec neznala. Od skříně vedou moje kroky na první polici, která je jako vždycky celá zakramařená a čeká, až na ní udělám pořádek a místo pro Fandu. Takže skoro všechno letí dolů. Teď zrovna tam panča večer zapomněla krabičku s takovýma těma drátkama na papíry. Jé, to bylo bezvadný, jak se rozlítly ale úúúúplně všude, s nima si ještě užiju srandy, až je budu hledat pod postelí. No ale abych se vrátil k polici. Konečně je na ní uklizeno a já se můžu pořádně projít a pak taky postavit na zadní a trochu si popinkat s řetízkama, co visí nahoře na háčkách. Jak jsem z nich tuhle vyrobil ten hlavolam, tak jeden řetízek panča ještě dodnes nerozmotala. Proto ji tenhle zvuk už vymrštil do sedu. FANOUŠI ODPAL! zařvala na mě, jako bych byl nějakej míček. Podíval jsem se na ni co nejvíc opovržlivě a pokračoval dál na komodu. Tam už se toho moc vymyslet nedá, ale jedna věc je tam přece jen moc lákavá. Vyskočím si na takovou malou televizku a odtud se už můžu natáhnout na hodiny, co visí na zdi. Ty hodiny jsou parádní. Jsou na nich namalovaný kočičky a panča si na nich zakládá. Já si na nich taky zakládám, protože nemají krytý ručičky a tak si je můžu posunovat podle libosti. Tuhle jsem jednu celou pokroutil a nechtěla se hejbat, tak byla líná. Panča to pak spravila a řekla mi, že ještě neviděla větší numero, než jsem já. Nevíte někdo, co je to numero? Já jen, jestli se mám urazit nebo ne.No nic, trochu jsem se rozepsal a to jsem myslel, že to dneska vezmu ve stručnosti.A ještě mi zbejvá to škaredý, co se stalo.
Tak to měl páník na stole nějaký nářadí a ležel tam i takovej velkej těžkej kus železa, prej to byl nějakej francouzskej klíč, ale neumím si teda představit ty dveře, do kterých by tohle pasovalo. Francouzi budou asi dost divný. No a mě takovýhle nářadí vždycky dost zajímalo, já jsem totiž na práce všeho druhu celej stavěnej. A tak jsem se po tom natahoval a najednou ten velikej kus železa letěl dolů a zrovínka na mojí makovici. Panča jen zahlídla, jak to padá a už mě skoro viděla s rozbitou hlavou, ale já jsem naštěstí hbitě uhnul a tak to spadlo těsně vedle. Spadlo to na dlážku a ta se rozbila, teda jen nakřápla, takže možná i moje hlava by byla jen nakřáplá. Ale zase ji mám asi měkčí než je ta dlážka. Panče se udělalo zle, pak mě chytla a vymazlila a nakonec mi vyhubovala, že musím na všechno sahat a do všeho strkat čumák a takhle to dopadá. No ale však víme, že to tak nemyslela a že byla hlavně celá šťastná, že se rozbila jen dlážka a ne já.
Takže takovej jsem měl zážitek.
Váš nerozbitej Fanda
2024 ©