Tak si představte, milí kamarádi, že na mě dneska v noci byla panča naštvaná. A já vůbec nechápu proč. Měl jsem totiž před sebou velkej úkol, prozkoumat co nejvíc skříní a nějak se to u panči nesetkalo s pochopením. O tý skříni, co mají s páníkem v ložnici, jsem vám už několikrát vyprávěl. Má zašupovací dveře, ale ty už jsem se dávno naučil otvírat. Dělá to trochu rámusu a tak už je panča radši nechává preventivně na noc otevřený, ať si tam teda propána vlezu a neruším ji při spaní mlácením pacičkou do dveří. Jenže co mi to bylo platný, když odsunula prostřední dveře a já se chtěl zrovínka podívat do těch krajních. Práce chvatná málo platná, pančo! Dalo mi to tentokrát dost práce ty krajní dveře otevřít. Kočky, co já se do toho namlátil, než se to konečně trochu pootevřelo. Kdyby to radši panča příště nechala tak, jak jsem zvyklej, udělala by líp. Tak to byla první skříň a na hodinách bylo asi půl 3. Panču ten randál vzbudil, tak šla aspoň na záchod, aby prej nebyla probuzená zbytečně. A pak zase zabrala, bodejť by ne, byla přece hluboká noc. Ale já jsem měl před sebou ještě spoustu práce. Seběhl jsem po schodech dolů a tam máme další skříň, co má zašupovací dveře. Ty jdou otvírat docela špatně, to vám teda povím. Ale použil jsem stejnou metodu jako u skříně v ložnici a nakonec se mi to přece jen povedlo. Měl jsem velkou radost. Panča ne, koukla na hodiny a bylo něco po třetí. Ani neměla sílu mi vynadat. A to mi dodalo kuráž a šel jsem se pustit do třetí skříně, co je nahoře na chodbě. Ta vám je moc složitá, má totiž jiný dveře, normální otvírací, ale ještě je tam nějaký fandoodolný péro, který je hned zavírá, když se neotevřou úplně dokořán. Taková výzva! A tak jsem se šel pustit do práce. Panču vzbudilo pravidelný bouchání dveří, jak jsem je vždycky pootevřel a ty se zase hned zavřely. Zkusila si zacpat uši a spát dál. Asi se jí to povedlo, ale pak ji znova probudily děsný rány a ty už se přeslechnout nedaly. Bylo to divný bušení, znělo to jako BUCH BUCH, a pak rychlý BUMBUMBUMBUM. To se furt opakovalo a tak panča celá vzteklá vstala a šla se podívat, co se děje. Když rozsvítila, tak se probudili všichni ostatní chlupáči a seběhli se k ní, protože si mysleli, že už je ráno a bude snídaně. Panča si připadala jako Sněhurka, když se kolem ní vyrojily zvířátka z celýho lesa. Rány ale furt pokračovaly a tak se šla podívat na chodbu a tam to uviděla. Ta těžká skříň furt pootvírala a zavírala dveře a mezitím vždycky na panču zevnitř vykoukla moje bílá fuseklička. Prostě dostal jsem se dovnitř, ale ven už mi to nešlo a v tý tmě se mi vážně moc nelíbilo, tak jsem na ty dveře bouchal, aby mě šel někdo vysvobodit. Panča mě teda vylovila ven a když se podívala na hodiny, bylo 4.10. Byla moc nazlobená a tak jsem honem udělal vydru a mrskl sebou na zádíčka, abych ji udobřil. Tomu panča nikdy neodolá a tak mě ještě dlouho drbala po bříšku a přitom mi sdělovala velmi ospalým hlasem, že jsem její malej zmetek. Když se vrátila do postele, bylo 4.25. Ráno měla oči jak teta z Číny a říkala, že si to pak spolu ještě dovyřídíme. Takže se nemůžu dočkat, až přijde domů. Myslím, že dostanu nějakou odměnu za to vydrování.
Teď se jdu trochu prospat, tak mě omluvte.
Váš skříňový odborník Fanda
2013 ©