21. června 2013 - Hledá se Nemo

Kamarádi, tak mám po narozeninách. Dostal jsem slíbenýho dorta a básničku od Waldinky, kterou mi panča aj s Waldinčinýma fotkama vytiskla, abych ji měl pořád na očích a od Sazinky mi pošťák přinesl parádně voňavou hračku, se kterou jsem pak trávil dlouhé šťastné chvíle. Na fotogalerii mých fotek se můžete podívat tady.

Nebyl jsem ale sám, kdo měl narozeniny. Měla je taky panči malá neteř. Ten můj dortík by jí ale prej asi nechutnal, básnička byla jen pro mě a hračku někdo celou rozkousal a tak jí místo toho panča koupila takovou tu prťavou počítačovou věc, blešku, protože si ji prej neteř přála. Tahle bleška ale nebyla nudně obyčejnská, vypadala dočista jako rybička Nemo. Ležela uvězněná v plastovým obalu a zdála se dost smutná a to jsem přece jako zvířátkovej prezident nemohl nechat být. A tak jednoho rána Nemo zmizel. Neležel na polici, kam ho panča předtím dala, nebyl v šuplátku, kam ho měla dát, nebyl pod postelí ve schovce, kam se detektivní agentka okamžitě podívala a nebyl ani na žádným dalším místečku, kam si obyčejně svoje úlovky ukládám. Panča byla moc rozzlobená, protože bleška nebyla zrovna nejlevnější a taky narozeninový den se už blížil. Vyslýchala mě jako nějakýho zločince, pak to na mě zkusila pro změnu cukrátkově, ale já jsem se k ní nonšalantně natočil zadnicí, pevně rozhodnutý Nema nevydat.

Takhle to šlo pár dnů, až se přiblížila ta narozeninová sláva. Panča pochopila, že Nemo je nadobro odplavanej a tak s těžkým srdcem zalovila v peněžence a papírek, co tam našla, vyměnila za novou blešku s Nemem. Když ji přinesla domů, přísně se na mě podívala a pak si šla dárek uklidit do skříně do tašky, ve který už měla připravený další dárky. A jak tak v tý skříni štrachala a hrabala se v tašce, tak jí najednou mezi tím skříňovým nepořádkem do očí praštilo něco oranžovýho. Šáhla po tom a co myslíte, že vytáhla? Ano, byl to ztracený Nemo. Obal byl už trochu načatej a nejpyšnější jsem byl na otisk mýho chrupu ve vyboulený části obalu, ale Nemovi vůbec nic nebylo, na to jsem byl náramně opatrnej, abych ubohýmu rybovi neublížil. Panča se na mě zadívala a řekla - teda Fando, já tě už jednou přetrhnu jak hada!!! Ale takový výhrůžky se vůbec nebojím, jednak žádnýho hada nemáme a kdybysme ho měli, tak by ho panča určitě netrhala. Takže všechno mělo šťastný konec. Já jsem udělal, co jsem mohl pro záchranu němé tváře, neteř měla z dárku velkou radost a panča má o blešku víc.

Váš rybovej zachránce Fanda