7. ledna 2013 - Novoroční projev prezidenta Fandy

Vážení spolukočkové, milí kamarádi.

Přišel rok 2013 a já jsem si uvědomil, že za celou dobu své prezidentské funkce jsem vás ještě neoslovil žádným svým hlubokomyslným projevem. Tuto povážlivou situaci jsem se nyní rozhodl napravit.

Nejdříve se lehce ohlédnu za právě uplymulým rokem, spíše tedy za jeho koncem, to je Vánocemi. Vánoce mám vcelku rád. Člověci jsou nervózní a tak nevěnují tolik pozornosti nejrůznější drobnostem, jaké jim my, chlupatí spoluobyvatelé, rádi připravujeme. Proto se mi vcelku jednoduše podařilo asistovat u přípravy bramborového salátu. Tady bych chtěl podotknout, že moje panča je salátově úchylná a každým rokem ho připravuje čím dál tím víc. Letos přitáhla domů tři síťovky brambor, vyndala plastovou vanu na koupání člověckých mimin a v této nádobě pak salát míchala. Na stole měla připravený oloupaný vajíčka a protože si k přípravě pouštěla velmi nahlas vánoční dudlajdání, neslyšela moje spokojené mlaskání. No abych si taky nemlaskal, ty vajíčka byly opravdu výborně uvařený. Z některých vykukoval už předem žloutek, tak jsem se k němu vůbec nemusel složitě prokousávat. Bílky mi totiž moc nechutnají a tak jsem je vyplivoval ven. Když moji činnost panča konečně spatřila, zbrunátněla a velmi nevánočně na mě zakřičela: Hergot vodpal, ty smrade jeden!!! Uznejte sami, jestli tohle bylo vhodné oslovení pana prezidenta...

Pak nastal Štědrý večer. Vedle v obýváku se ozývalo bujaré veselí, malá Joluše lítala v papírech a já, který jsem tento večer prožil už několikrát, jsem se opatrně vytratil do kuchyně. Skočil jsem si na stůl, abych zkontroloval, jak proběhl povečeřový úklid a ejhle! Zůstal tam zapomenutý tácek s cukrovím. A to si panča dává takový pozor, aby žádné pochutiny nezůstaly dostupné kočičí pazouře. A tak jsem si důstojně, jak se na prezidenta sluší, k tácku sedl a zahájil degustaci. Musím uznat, že vanilkový rohlíčky byly asi nejlepší. Panča si uvědomila moji nepřítomnost, teprve když dlouho nikoho neokřikla. Se smrtí v očích zašla do kuchyně a našla mě na zemi, kde jsem se rozložen ve vanilkovém cukru oddával podegustační očistě. Jindy by se tato drobná příhoda jistě neobešla bez slovního krupobití, ale tentokrát, vánočně naladěná, panča jen pronesla - teda Fáňo, doufám, že se z toho celej pobliješ. (Jen vám a pouze vám důvěrně prozradím, že jsem se neboblil.)

Na tomto místě bych teď rád poděkoval všem, kteří mi poslali dárky. Vím, že většinu těchto radostí nosí na svých bedrech Ježíšek, ale taky jsem dostal spoustu překvápek od svých kamarádů. A moje Waldinka, ta mi poslala přímo bejvák, abych si měl kde v klídku dáchnout a snít si o své vzdálené a přitom tak horoucí lásce.

A teď už konečně k tomu novému roku. Vstoupil jsem do něj jako správný prezident s několika dobrými předsevzetími.

Tím prvním bylo to, že přestanu krást. Bohužel jsem toto rozhodnutí porušil hned 2. ledna, kdy jsem neodolal poskytnuté příležitosti a ukradl klíče od auta. Né že bych chtěl někam odcestovat, prosím vás, do tý plechovky bych dobrovolně nikdy nevlezl. Ale té krádeži se prostě nedalo odolat. Klíče ležely na botníku, místo aby byly jako jindy uložené ve zvláštní krabičce vysoko na skříni . Byl na nich pověšený malý medvídek  panda a to bylo jako znamení osudu - panda a Fanda přece patří k sobě. Panča se pak s páníkem dohadovala, který z nich tam klíče nechal jen tak povalovat, ale myslím, že k vzájemné dohodě se nedopracovali. Začali pak společnými silami klíče hledat. Ukázalo se to jako užitečná činnost, protože jak nacházeli různé další předměty, tak přitom trochu poklidili byt. Když už nakonec skoro rezignovali, tak panča zvedla tunel a z něho jí sjel po zadnici dolů, dočista jako po tobogánu, spokojenej klíčovej panda. Panča byla ráda, páník byl rád a i já jsem byl rád, že jsem nekradl nadarmo a přineslo mi to nějakou tu zábavu.

Dalším mým rozhodnutím bylo udělit amnestii nám, domácím kocourkům, abysme byli propuštění z domácího vězení a mohli jít ven. Asi jsem ale špatný prezident anebo jsem myšlenku amnestie nepodal dost přesvědčivě, protože vrchní velitelka mi na to řekla, že si to musí promyslet a že to potrvá aspoň tak do jara. Přitom vím, že u člověků to šlo ráz na ráz, takže nechápu, kde se tady stala chyba.

Radši proto další předsevzetí a rozhodnutí odložím do doby, než se naplní toto. Pěkně jedno po druhým.

Kamarádi, všem vám přeju šťastný a veselý nový rok a protože u nás se koncem roku dost marodilo, tak hlavně - AŤ JSTE VŠICHNI ZDRAVÍ !!

Na to vám připíjí s lahví čampáňa prezident Fanda