31. července 2013 - Vlajkový rebel a borůvky

Milí kamarádi!

Vzhledem k mému delšímu výpadku v zapisování příhod by se mohlo zdát, že můj život už pozbyl zajímavosti nebo že už dávno někde ležím vyschlej jako treska, ale není tomu tak, naopak  i nadále se těším dobrému zdraví a poté, co se panča vrátila z cestování, i skvělé náladě, provázené rozličnými fandokousky. Některé z nich jsem už natrvalo zařadil do svého stálého repertoáru a tak se o nich zmíním jen okrajově.

Tak třeba to moje oblíbený vytahování věcí ze skříně, to mě asi nikdy nepřestane bavit. Když se panča vrátila z prvního výletu a nakoukla do pokoje, který při odjezdu zanechala v bezvadném stavu, nemohla uvěřit očím. Půlka skříně byla vytažená ven na hromadu,  zrajtovaná, zachlupená a vůbec ne lákavě vyhlížející, druhá půlka byla pořád uvnitř, ale bylo vidět, že sloužila celou dobu coby naše ložnice. Přes přehoz na posteli panča umístila ještě další přehoz, je to prej taková pojistka, že ten spodní zůstane (snad) neporušený. A udělala dobře, protože z vrchního přehozu jsme si my kluci udělali bunkr, takže byl důmyslně zchumlaný do jedné velké kupy a dovnitř se pak někdo vypoblijonkoval. Páníkovo ponožkový šuplátko bylo pootevřený a hodně ponožčích kouliček tak samo vyskákalo ven, jedna z nich se dokonce sebevražedně vrhla přímo do misky s vodou a všechnu vodu nacucala do sebe. Na balkoně ve vzduchu levitovaly natrhaný papírový kapesníčky a některý kousky si svobodně prolítávaly skrz mřížku ven a dopadaly k sousedům na chodník. No prostě myslím, že jsme uvítací ceremonii připravili moc hezky. Panča jen hlesla ó sladký domove, všechny nás podrbala a ač jsem čekal nějakou záludnost, ta tentokrát vůbec nepřišla. Skoro jsem se lekl, že se panča ve světě zkazila dobrým chováním. Ale brzo jsem se mohl uklidnit, ukázalo se totiž, že je furt stejná.

Začalo vybalování a to mě děsně baví. Šustí u toho igelitky, dělají se různý hromádky, taška se vyprazdňuje a hned zase zaplňuje tím šťastlivcem, kterej je zrovna nejblíž a stihne tam první vlízt. Taky mě baví čekání na dárečky. Moc se mi líbily kamínky, který si panča vyskládala na komodu, bylo z ních cítit něco divnýho, ale příjemně divnýho, tak jsem do nich nořil čumáček. Pak panča vyndala něco složenýho a protože už to neměla kam dát, položila to na zem. Hned vám povím, co to bylo. Páníkova maminka je tak trochu vlastenka a rozhodla se svoji zemi propagovat i u nás formou utěrky, která vypadá dočista jako jejich vlajka. No a já jak jsem byl celej u vytržení z toho všeho nepořádku, tak jsem skočil z kamínkový komody rovnou na zem a bez rozmýšlení jsem se na tu vlajku.... ehm, vyčural..... Důrazně vás žádám, nehledejte v tom žádný politický podtext, však mám s Británií jen ty nejlepší kontakty a někteří z vás vědí, že jsem byl i na audienci u královny v jejím Buckinghamském paláci. Ale tahle momentální touha udělat cosi rebelantského byla v tu chvíli prostě silnější než já. Panča jen nevěřícně pronesla - teda ty čuně jedno nemožný, za tohle půjdeš do kriminálu!! Ale zároveň jí to přišlo děsně k smíchu, zavolala páníka, ať se taky podívá, jak jsem zneuctil tuto státní utěrku a šla ji rovnou vyhodit do popelnice. Nebojte se, má ještě dvě náhradní.

Další dny pak probíhaly v poklidu. Bylo totiž děsný horko a to se ani akčnímu kocourkovi nechce nic dělat. Panča zase odjela, ale předtím nakázala druhý panče, že když naděláme takovej BORDEL jako minule, tak ať to laskavě sklidí. Když se vrátila, tak si bordelu ani nevšimla a pořád jen mlela o nějakým puntíkatým kotěti, co si chovala a byla z něho tak piclá, až jsem jí chtěl zase něco počurat. Ale nebudu dělat stejnej vtip dvakrát, to není můj styl. A tak jsem si počkal, až přijde něco novýho. A taky že přišlo. Jednou si panča přinesla domů v pytlíku malý modrý kuličky. Myslel jsem, že je to nějaká dobrota pro nás, ale panča to nechala ležet na stole a ani trochu se nechystala k tomu, aby nám to nasypala do misek. A tak jsem do toho pytlíku jen tak zkusmo drápnul packou a pytlík hned uděla křup, objevila se v něm dírka a kuličky se začaly opatrně trousit ven. Čuchl jsem si k tý jedný a teda nic moc nevoněla, ale šla krásně napíchnout na drápek. A tak jsem si s ní chvilku hrál a jak jsem tak byl v dobrým rozpoložení a vydroval ze strany na stranu s kuličkou na drápku,  tak jsem cítil zespoda příjemnou masáž zádíček, bylo to skoro jako v nějakých kuličkových lázních. Škoda, že mi tu pohodu panča tak pokazila, když na plný pecky zaječela - teda Fanouši bláznivej, co zase děláš, vždyť jsou ty borůvky doprdele celý rozválený!!!! Vyskočil jsem ze zad na nožky a viděl jsem, že nekecá. Z kuliček byla kašička a na stole se udělal fialovej rybníček, dokonce i pacičky jsem měl obarvený a dalo mi práci dostat zpátky svoje sněhobílý ponožky. Ale stálo to za to, byla to pomsta za to vopěvovaný puntíkatý kotě. Na to jsem prostě háklivej a basta!

Váš pomstěnej Fanda

Tady je ten puntíkáč jeden!