11. února 2013 - Práce šlechtí

Práce prej šlechtí a tak jsem se nechtěl doma jen tak povalovat a být nazýván darmožroutem. Hledal jsem si nějakou výnosnou profesi a aby se mi dobře hledalo, půjčil jsem si páníkovy brýle na čtení. Nejvíc se mi na nich líbil takový měkký, akorát do pusy padnoucí obal. Páník tuto moji drobnou výpůjčku zjistil, když na posteli viděl ležet onen obal, ale vnitřek chyběl. Nelenil a zavolal to panče do práce, možná si myslel, že mě sprdne po telefónu, leč panča mu řekla, tak ať hledá a dá jí pokoj. Páník hledal, ale brýle se bez brýlí nehledají snadno. Jasně, že je nenašel. Objevila je až panča, která na to šla strategicky - od podpostelní schovky, přes všudepřítomné misky s jídlem, dále pokračovala trasou ke kadibudce, kterou zběžně projela lopatkou, následovala čmuchací cesta do koupelny a odtud se ozvalo - no co jsem ti říkala, jasně, že se někde najdou! A vítězoslavně vytáhla brýle zpod police s ručníkama.

Bylo mi jasný, že na další práci se už budu muset obejít bez brejliček. Naštěstí nebyly potřeba, našel jsem si totiž jinou bezva činnost. Jmenuje se novinařina neboli trhařina a mělo to být překvápko pro panču, ale dopadlo to naopak a překvapila ona mě, zrovna když jsem byl v nejlepším. Přišla totiž nečekaně do pokoje, kde většinou nikdo nebývá a kde se skladujou věci a chytila mě uprostřed trhací činnosti s předmětem doličným, totiž kusem novin v tlamce.. A hned se začaly z její pusy linout nedokončený věty, jako - no co to.... ježišmarja, já se fakt picnu.... cos to udělal---- ty smrádě jedno drzý..... ach jo, teda ty už fakt něco schytáš..... A takhle nesouvisle to pokračovalo ještě dost dlouho, až mě pak přestalo bavit to poslouchat a tak jsem důstojně odešel. Takových řečí pro pár starých novin... Panča měla být ráda, že jsem jí z nudně vypadající hromádky udělal úhlednou puzzlíkovou skládačku a kousky tý skládačky jsem důmyslně roztahal po celým pokoji a klidně si mohla ušetřit nářky, že to byly vzácný noviny, který si schovávala na památku. Že prej byly plný článků o koncertě nějaký slavnýho Brouka, na kterým panča byla v Praze a u kterýho si  málem oči dojetím vybrečela a páník tam měl zase plno novin v cizí řeči o nějaký olympiádě v Londýně. A tak s mojí úpravou nebyl spokojenej ani jeden.

Bylo mi jasný, že s touhle činností jsem zase nepochodil, ale chtěl jsem dát panče ještě jednu šanci a pokračovat v hledání další profese. Šel jsem se nad tím zamyslet do obýváku, kde na sedačce ležela parádní krabice. Panča ji přivezla s nákupem z nějakýho obchodu, protože si myslela, že by se nám mohla líbit. A taky že jo. Uvelebil jsem se do ní, ale když jsem si lehl na kraj, tak se se mnou tak hloupá krabice převrátila a spadli jsme spolu na květináč s travičkou, kterej stál čerstvě koupenej pod náma na zemi. Nepřejte si vidět, co se následovalo. Hlína  se vyprskla do všech stran, tráva vylítla z květináče ven a ten se rozpůlil na dvě skoro rovnoměrný části. Přihlížející Frodo nabral smyk, až sebou švihl na zem a panča ječela Fanouši pošahanej, z tebe fakt už jednou skončím v blázinci!

A tak jsem se na hledání další profese vybodl. Když chce mít panča doma nudnýho povaleče, tak ať si ho má. S angažováním se do nějaký užitečný činnosti jsem já už jednou provždy skončil.

Váš uraženej Fanda