5. ledna 2014 - Mameluk

A už je zase po Vánocích. To se vám dělo věcí. Tak třeba ten salát. Dlouho, moc dlouho jsem se snažil získat panči pozornost motáním pod nohama, až mi nakonec dala malej vzorek na talířek a řekla, tak si to okoštuj, žebráku. Koštnul jsem a hned jsem pochopil, že tady moje spolupráce končí. Tak nedokonalej salát jsem totiž ještě nikdy nejedl. Vůbec v něm nebyla gourmetová příchuť, chyběl tam i jen malinkej kousíček šunky a už vůbec jsem tam neviděl žádnej antihairballovej bonbonek, co mám tak rád. Takže co s takovým salátem, to ať si panča klidně sní sama. Pak přišel slavnej večer s dárkama. Panča řekla, že na to půjdeme všichni společně, jakože i naše horní parta dokupy s Krakenem a Jolčou. Kupodivu to neskončilo vytrháním chlupů všech zůčastněných, i když teda vrčení a syčení bylo dost a vzduchem lítalo plno nevyřčených kočičích nadávek. Ale jak se místnost postupně zaplňovala zmačkanýma papírama, tak vrčení ubývalo a nakonec jsme si v nich všichni krásně zanorníkovali. Když mi panča přinesla dárečky s mým jménem až pod čumáček, udělal jsem excelentní kočičí hřbet a pustil se do kontroly. Všichni jsme dostali zbrusu nový myšky, takový ty správňácky mrňavý, co máme nejradši, ale co se taky nejlíp ztrácejí. Protože jsou prostě mrňavý a všude se vejdou. Panča mi tu moji vyhazovala do vzduchu a já jsem ji děsně šikovně chytal, v tom jsem fakt výbornej, ale pak jsem ji jednou nechytil a ona se mi odpinkla rovnou za komodu, kde je už navěky pohřbená. Že prej tu těžkou krávu, jak podotkla panča, kvůli mě nikdo stěhovat nebude. Dál jsme dostali velkej příděl gourmetků, z těch budeme těžit myslím aspoň celej leden. No a nakonec nám panča předvedla s velkou slávou náš kočičí kalendář, kde jsme my děcka všichni vyobrázkovaný, aj s obláčkovou partou. Ale takovej dárek se mi jeví celkem naprd, hrát se s tím nedá, kousat by se to sice dalo, ale panča to pro jistotu pověsila hned na hřebíček ve zdi, a tak si myslím, že tenhle dárek byl dost zbytečnej. Ještě hůř dopadla Jolanka s Krakenem, ti dostali svoje vlastní podobenky na kamínkách a to fakt nevím, co bych si s tím asi počal, když těch svých mám už aj tak všude plno.

No a pak skončil tenhle večer a panča přestala bejt nervní, že něco vyvedu a tak jsem se zase dostal do svýho živlu. Pořád se utvrzuju v tom, že člověci jsou děsně nedokonalí. Třeba to jejich mytí. Nejen že se neumí krásně umejt jazykem jako my kočkové a musí kvůli mytí lízt do velkýho lavoru a tam na sebe cákat vodu, ale navíc, a to prosím zdůrazňuju, navíc si pak sušej chlupy na hlavě řvoucí pistolí. Tu Věc mám jinak docela rád, když leží v polici a nic nedělá. Mám ji rád proto, že jí ze zadku leze šňůra, která není úplně pokaždý omotaná kolem věci. Někdy prostě sklouzne z police dolů a dočista slyším, jak mi říká "tahej Fando". Kdo by takový pobídce odolal, no řekněte? A tak tahám a tahám, až je ta Věc unavená a někdy spadne dolů. Panča se pak zlobí, že jsem pomatenej šoumen. Doteď to šlo s Věcí celkem dobře, vždycky jsem zatahal, ona spadla, panča mi řekla ty dvě slova a zase dala Věc zpátky. Jenže naposled se to nějak nepovedlo nebo co. Šňůrka byla někde zaražená a tak jsem do tahání musel vložit větší zubní sílu a pak to konečně povolilo. Věc spadla a udělala jinej zvuk než normálně, takovej jakoby trochu křapavej. Odpadly z ní hned tři kousky, jeden zezadu, druhej zepředu a třeti asi z prostředka. A taky šnůrka byla nějaká načatá a koukal z ní drátek. Panča přiběhla, aby omrkla situaci a zeptala se mě hergot Fando, tys už dlouho nedostal na prdel, viď?? Jako kdybych si o tom zrovna já vedl nějaký záznamy. První a druhej kus šly nasadit na Věc zpátky, ale ten třetí byl nadobro uraženej. Panča zkusila strčit načatou šňůru do zástrčky, jestli bude Věc furt poslouchat. Věc zasyčela a vyšel z ní kouř a malej ohýnek. To vám byly fofry, s jakýma panča tu Věc zase odzástrčkovala. A pak mi řekla - doprčic, tos to nemohl rozbít aspoň před Vánocema, mameluku jeden? Asi vám to nedává žádnej smysl, ale já moc dobře vím, jak to myslela. Chtěla si o to hamižně napsat Ježíškovi a takhle aby si tu novou Věc koupila dočista sama.

O svý další příhodě vám napíšu zase příště. Teď mě musíte omluvit, jsem krapet unavenej a myslím, že se půjdu natáhnout na svoji komodu. Panča si myslí, že jsem se do ní asi zamiloval, protože nespím vůbec nikde jinde než tam. Kamarádi, mám tam svůj vlastní obraz na zdi, tak kde jinde bych probůh měl spát??

Váš Vánocema unavenej mameluk Fanda

P.S. Tuhle modrou hračku mi poslala kamarádka Sazinka a já jsem z ní byl tak unešenej, že jsem si pak s ničím jiným ani nechtěl hrát.