Z deníku kocourka Fandy

Tak už jsem zase v nemilosti a přitom panča na mě schválně furt něco nastražuje, aby mi pak za to mohla vycinkávat. To už jsem dávno pochopil. Tuhle se někam chystala. Otevřela skříň a zjistila, že je v ní zavřenej Frodo. Ten trubka tam spal snad celý odpoledne a ještě se na panču díval vyčítavě, když ho odtud vysvobodila. Panča pak musela vzít lepicí pásku a pár věcí ve skříni tak trochu odchlupit. Byl jsem jí  hned k ruce, odjakživa mě všechny takovýhle události nesmírně zajímají. Takže když skončila s prací, ihned jsem naskočil do skříně, abych zjistil, jestli to provedla správně. Jasně, že ne. Protože když mě ze skříně dost nešetrně za zadní nožky vytáhla, musela odchlupovat znovu. Pak už konečně skončila a dlouho se dívala na pověšený věci. Zjistila, že nic nemá. Prohrábla všechny ramínka a přitom mě ještě párkrát vyhodila ze skříně. Vůbec nechápe, že otevřená skříň = bezva pelíšek pro Fandu. Nakonec asi po půl hodině znechucenýho zírání do skříně a tahání Fandy ze skříně objevila panča  jednu takovou polozapomenutou halenku. Podívala se na ni znaleckým okem a usoudila, že to by snad šlo. A tak ji vzala do koupelny, vyprala ji a pověsila na ramínko nad topení, aby jí do druhýho dne uschla. Před spaním ramínko přenesla na háček zrovínka nad mým oranžovým polštářkem a šla spát. Ráno se probudila a šla si pro halenku. Jenže z háčku na ni mrkalo jen prázdný ramínko a halenka nikde. Panča udělala kontrolní kolečko po bytě a přemýšlela, jestli je blázen ona nebo někdo jiný. Halenka prostě byla dočista vypařená. Při kontrole bytu panča mimo jiné našla: číst dál

Ahoj kamarádi, tak si představte, že Bezouška už dostala aj příjmení a teď se jmenuje celým jménem Bezouška Bezocásková-Bezpruhová. A jak k tomu vlastně došlo? No přece úplně jednoduše. Uši už byly dočista v trapu a tak jsem se zaměřil na druhou stranu jejího vyspravenýho těla a na tý se jako z udělání nacházel ocásek. Nebylo to jednoduchý, to říkám na rovinu. Ten ocásek se totiž protáčel a tak se mi do něj špatně zařezávalo. To jsem vždycky otevřel papuli, nasměroval zoubky správným směrem, ale jakmile dopadly na ocásek, ten se vždycky pootočil a mně po něm zuby sjely jako sáňky z kopečka.... číst dál

Dneska budu stručný, protože nemám čas. Jsem totiž zaneprázdněný okusováním a to okusováním dočista všeho. Nemám žádné priority, co se předmětu či materiálu týká. Z froťákového prostěradla umím lehce vytvořit froté krajku, z pančiných nezjizvených rukou vytvořím ruce Frankensteina, do dřevěné židle dokážu vtisknout věčný vzorek chrupu. Z tkaniček do bot se po mém zásahu stávají třepetačky na mávátko a zimní boty se rázem stávají větracími botkami do letních dnů. Nedávno jsem naštval druhou panču, která sbírá drahý panenky. A to jen proto, že jsem tý jedný ženský čmajzl botku a taky ji trochu poupravil zubama. Ta vám kvůli tomu vyváděla, jako by nastal konec světa. Včera jsem z knihovny vytáhl pár knížek, který vůbec nebyly o kočkách a za trest jsem jim vykousal podpis do hřbetů. Pustil jsem se i do plastovýho kýble, protože zalívací konvičku s vodou si panča zavírá. No ale v poslední době mě ze všeho nejvíc baví okusovat kočku. Abyste si teda nemysleli, že třeba hryžu do Froda nebo Kubajzníka, nejsem přece žádnej kanibal. Okusuju dřevěnou kočku, která má na zádech misky s vodou. Tuhle jsem se do ní tak pustil, že přišla o uši. A tak jí říkám Bezouška. Panča si myslí, že jsem převtělenej bobr, protože někdy i tak sedávám. Za Bezoušku mě nepochválila, ale myslím si, že bych si nějaký ten kladný projev zasloužil. Vždyť ta první kočka už byla celá okoukaná a Bezouška vypadá úplně jako nová. No uznejte sami. číst dál

… a já jsem vážně docela rád. Ne jako že bych neměl rád Vánoce, to bych byl přece divnej Fanda. Každej má rád dárečky a ten bezvadnej nepořádek, kterej po rozbalení vznikne a je jasný, že ozdobenej stromeček a na něm pověšený hopíci jsou taky parádní zábava. Ale letos to bylo všechno nějaký jiný. Panča nebyla skoro vůbec doma, pořád jezdila na návštěvu za svojí sestrou, která byla zrovna vypuštěná z člověčenský nemocnice a tak jsme si doma hodně užívali my kočičí kluci sami. Ustanovil jsem se velitelem Froda a Kubajzníka a Vendelín si velel sám sobě, protože on je taková samostatná chlupatá jednotka. číst dál

Tyhle zprávy se mi píšou hrozně těžko, nemůžu  polykat a z očí se mi proudem řinou slzy. Ale díky za psané slovo, protože kdyby to bylo na mluveném projevu, tak bych ze sebe nedostala nic.  Dneska kolem třetí hodiny odpoledne odešla za Duhový most naše Mášenka. První kočička, která se stala zakladatelkou celé kočičí rodiny. Přišla k nám před 13 lety, 24. listopadu 1998. Byla tak zubožená, že jsem snad nic hroznějšího do té doby neviděla. Neuměla jsem si představit, že přežije jediný den, ale jak se ukázalo, kočičí vůle k životu je nekonečná. Očičko už sice bylo nenávratně pryč, ale všechno ... číst dál

Ani nevím, jestli jsem se už někdy zmínil, že mám bláznivou panču. Teda mezi námi, on je každej člověk blázen, ale někdy se to projeví míň a jindy víc. Ta moje panča je naštěstí blázen neškodnej. Je totiž kabelkovej maniak. Projevuje se to tak, že když zajde do obchodu s kabelkama, zaručeně odtud vyleze s blaženým výrazem a vedle nedávno zakoupený kabelky na rameni si odnáší čerstvě zakoupenou kabelku v igelitce. Z toho pak tím pádem mívám užitek i já, protože igelitky jsou zase moje vášeň. Zkoumám je zvenku i zevnitř, honim se v nich do kolečka, někdy se prokoušu druhou stranou ven a když mám jó dobrou náladu, tak dělám igelitovýho ducha a straším Froda. číst dál

Tuhle ráno se panča probudila a byla celá porouchaná. Prvně jsem to vůbec nevěděl, protože jsem měl moc práce s plastovou flaškou. Někdo ji nechal na chodbě na botníku a zdálo se mi, že nebyla ještě úplně placatá, tak jsem si ji přinesl k panče do postele a tam jsem usilovně pracoval na konečný úpravě. Ta činnost nejspíš  vyluzovala nějakej zvuk, kterej MNĚ vůbec nevadil, ale zato přecitlivělá panča se po chvíli vymrštila do sedu a chtěla na mě něco zařvat. Jenže se jí to vůbec nepovedlo. Místo abych si vyslechl zase špatný slovíčka, tak panča otvírala pusu dočista naprázdno jako nějakej němej komediant a já jsem si tudíž mohl nerušeně hrát dál. Došlo mi, že tentokrát budu v převaze, protože panča vypadala dost chcíple. Všechno ji bolelo a neměla sílu ani na to, aby mě skopla i s flaškou z postele. Tak zase zalezla pod peřinu a já jsem si hned zapsal: první kolo 1 : 0 pro mě. číst dál

Jsem pracovitej Fanda. Minulou sobotu jsem pomáhal s trháním jablíček a pak jsem je hrozně zodpovědně rovnal v bedýnce, no a tuhle se panča rozhodla, že z nich udělá nějakou buchtu. Říká se jí prej štrůdl. Moc se jí do toho nechtělo, protože páník nebyl doma, aby jí pomáhal s odháněním neodbytných kocourků, ale nakonec se do toho pustila. Připravila se důkladně: číst dál

Tuhle odpoledne mi panča připravila tu nejlepší zábavu, jakou si kamarádi umíte představit. Byla totiž sama doma a přepadl ji záchvat pracovitosti, což se jí moc často nestává a tak se rozhodla toho honem využít. Otevřela dveře do kouzelný místnosti, která se jinak vůbec neotvírá a my kočky tam máme zakázaný přístup. Což neznamená, že bych nezkoušel se tam dostat. Pod dveřma je totiž mezírka akorát na moji packu a tak tam pořád zkouším šmátrat a aspoň si odtud něco vytáhnout, ale kdepak, kouzelná místnost nic nevydá. Panča týhle komůrce říká haraburďárna, protože se tam odkládá nepotřebný haraburdí a my tam nesmíme proto, že prej by nás tam už nikdo nenašel. Ale já si myslím, že jsou to jen výmluvy. Kdysi dávno se tam totiž dostala Máša a vlezla si do velký dřevěný bedny, kde byla schovaná peřina a taky ji potom našli. Trvalo to sice dlouho,  ale našli. číst dál

NEVDĚK SVĚTEM VLÁDNE! číst dál

O víkendu jsme šli ven a já jsem si řekl, že je nejvyšší čas udělat zase něco záslužnýho. Líbí se mi být pochválenej, i když to panča někdy říká nevybíravýma slovama. Ale já si myslím, že to je jen tak navoko a ve skutečnosti je na mě děsně pyšná, jak jsem šikovnej. číst dál

Milí kamarádi, já jsem se tak poměl, že vám o tom musím povykládat, abyste nebyli škodný a taky si to mohli když tak vyzkoušet. číst dál

Helejte se, už jste někdy viděli, jak vypadá tanec svatýho Víta? Já jo a zatancovala mi ho panča. Parádně jsem se pobavil, to vám teda povím :o) číst dál

Ahoj všichni, tak panča se vrátila z posledního vejletování a teď už bude doufám sedět na zadnici. Protože povím vám jedno - když mě nikdo neokřikuje, tak mě vůbec nebaví vymýšlet fandoviny. Ale ještě než odjela, přeorganizoval jsem jí obsah šuflete a taky jsem jí pomohl s výběrem věcí ze skříně a s balením zavazadla. Opravdu jsem si s tím dal práci, protože na mě ležela veškerá zodpovědnost za to, co si sebou panča odveze. A že jsem to dělal pořádně, na to se klidně můžete podívat do mojí galerie. číst dál

Hola hola, tak jsem se vám vrátil z cest. Panča teda o tom ani nevěděla, ale povedlo se mi vecpat se jí do tašky a tak jsem nakonec odjel s nima. Škoda, že jsem nevěděl předem, že pocestuju nikoliv v prezidentské lóži, ale zavřenej v kufru v zavazadlovým prostoru jak nějakej kus špinavýho hadru. Povím vám, že příště radši zůstanu doma. Ale když už jsem tam byl, tak jsem teda nafotil nějaký obrázky a můžete se na ně tady mrknout. číst dál