20. září 2011 - Vyklepanej Fanda

Milí kamarádi, já jsem se tak poměl, že vám o tom musím povykládat, abyste nebyli škodný a taky si to mohli když tak vyzkoušet.

Nejdřív bylo skvělý, když panča přinesla novou travičku. Jmenuje se to sice kitty grass a já už přece dávno nejsem žádný trapný kitty, ale ta tráva mi stejně moc chutná. A tak jsme se do ní všichni společně pustili a dělali jsme u toho legrační xichty, aby z toho něco měla i panča, když už do nás takhle zainvestovala.

Po trávojedení nastal čas blinkání. To už holt tak chodí, že prvně se něco sní a pak to zase musí vylízt ven. Někdy to leze normálka spodkem a jindy zase hořejškem. A tak jsme teď postupně skoro všichni předváděli GLUMA – g-lum, g-lum. Panča pak chodila a uklízela travní poblijonky a dokonce ani nenadávala, protože věděla, že jsme si pěkně pročistili bříška. Když našla v záchodě elegantní hovínko s travním ocáskem, tak dokonce zavolala i páníka, aby se taky mohl potěšit.

No ale pak večer už ji ten pěkný pocit přešel, protože našla výstavního gluma uprostřed jejího polštáře. Sice neviděla, kdo ho tam nablil, ale to bylo fuk, postel se musela převlíct. A to bylo právě to moje potěšení. Protože převlíkání postele je skoro ta nejlepší zábava, kterou znám. Hned jsem se s paníkama pustil do díla, však víte, jak to je - s chutí do toho a půl je hotovo. Polštáře jsem nechal bez pomoci, s těma není až taková sranda. Ala pak přišla na řadu peřina… a to je prostě úžo. Je taková veliká, přes celou postel a když se večer stele, tak ji páníci musí složit na dlouhou půlku a já si do ní nastoupím a oni mě houpají a zpívají u toho HOUPY HOU, HOUPY HOU, LETÍ FANDA OBLOHOU…. Takhle je mám totiž vycvičený. A tak jsem honem skočil na peřinu a už jsem se houpal a letěl jsem oblohou a dával jsem dobrej pozor, aby mi tam neskočil Kuba, protože toho to taky děsně baví.. Pak už si panča řekla, že bylo dost legrace a sprostě mě vyklopila a začala z peřiny sundávat ten povlak. Šlo jí to ale špatně, i když jsem pomáhal, jak jsem mohl a pořád jsem na tu peřinu vyskakoval, aby sama z povlaku vylezla. Nakonec se to podařilo a sundávalo se prostěradlo. To je vám taková sranda. Stačí sundat jeden roh a on se vám dočista sám smrskne ke mně. Dělám si na těch rozích znamínka, abych věděl, kolikrát už takhle ke mně skočily a panča se zlobí, protože ty rohy vypadají jako cedník na špagety. Ale nějak si to přece zaznamenat musím.

No a když bylo sundáno, tak se zase muselo povlíct, to dá rozum i Fandovi. Přineslo se nový dírkovaný prostěradlo a ještě než se natáhlo do rohů, honem jsem si ho párkrát pokousal, aby se nezapomnělo na moje zásluhy. Nakonec se povlíkala zase ta veliká peřina a mě napadlo, že by se v ní dal udělat bezva pelíšek. Zalezl jsem si do povlaku až úplně dozadu, ustlal jsem si tam sám pro sebe a na výzvy k odchodu jsem vůbec nereagoval. A tak panča s páníkem museli popadnout celou tu velkou peřinu a normálka mě z toho povlečení vyklepávali jak nějakýho otravnýho pavouka. Chvilku jsem se statečně držel za drápky, ale nakonec jsem z toho vypadl ven jak přezrálá švestka. Za trest jsem utekl pryč, ale vám to prozradím: vůbec mi to nevadilo, protože to byla bezva legrace. Doufám, že brzo z bříška vylovím nějakýho dalšího g-luma a bude se zase převlíkat.

Váš tak trochu vyklepanej Fanda