15. srpna 2012 - Zlobivý misky

Tudle byly narozeniny páníka a tak se panča rozhodla, že ho potěší chutnou krmí. Volba padla na řízečky, protože, co si budeme říkat, nic lepčejšího neexistuje. Nakoupila materiál, vyhrnula si rukávy a pustila se do práce. Ještě předtím jsme si ale spolu trochu zalaškovali, protože mě chtěla nekompromisně umístit za dveře kuchyně. Nedal jsem si říct a když mě asi po sedmý nabírala ze země, aby mě odhodila do dáli, tak jsem se honem překlopil na záda, výhružně zasyčel, vytasil drápky a lehce ji kousl, aby se konečně vzpamatovala. Panča to teda nakonec vzdala a jen zahučela „tak si tady zůstaň, ty smrade, ale běda ti…!“ Větu ani nedořekla, protože takhle narychlo nevěděla, co běda.

A pak už začala konečně štrachat ve skříňkách a tahat ven věci. Nachystala si tři misky, který jednou koupila v nějakým krámě a který prej měly být náramně šikovný, protože se spojí v jednu a na lince pak není žádnej nepořádek, když se řízky tahají z moukovýho místa na vajíčkový a z vajíčkovýho na strouhankový. Taková byla teorie, ale praxe ukázala, že jsou to vlastně velký šmejdy, který v sobě nedrží a ani pořádně nestojí, protože jsou křivý. No ale panča se rozhodla dát jim ještě jednu šanci. Maso už měla připravený, tak ho provokativně položila nahoru na lednici, protože ví, že nemám na nohách perka a tak vysoko nevyskočím. Do spojených misek umístila ingredience, sundala maso a začala ho oblíkat v těch miskách do kabátku a dávat na olej. Moc se mi líbilo, jak měla za chvilku obalený prsty, dočista jako ty řízky. A tak jsem to chtěl taky zkusit. Mouku jsem vynechal, ale strčil jsem packu do vejce a rychle ji olízl. Panča jen stihla zaječet „mazej vocaď, co jsem ti říkala???“ Ale já jsem si nemohl vzpomenout, co říkala a honem jsem zamíchal packou ještě strouhanku. Panča už měla rudo před očima a chtěla mě shodit, ale měla moc volepený prsty a tak honem nevěděla, jak mě popadnout. Vzala mě teda mezi loktama, ale teď se podržte. Byla tak nešikovná, že mě ani pořádně nezvedla a tak  když jsem letěl dolů, letěly misky solidárně se mnou. Všechny tři, protože byly pospojovaný a zrovínka jak na potvoru pěkně držely v sobě. Jéje, jaký se vám událo na zemi nadělení, to si nepřejte vidět. Panča byla blízko kolapsu a vůbec nevěděla, co má dělat dřív. Jestli vypnout plotýnku, umejt si ruce, uklidit tu moukovo-vajíčkovo-strouhankovou pohromu na zemi anebo nařezat Fandovi, kterej nemohl uvěřit, že se dá udělat během chvilky takovej bordel. Nakonec místo toho všeho jenom strašně zařvala  „ÁÁÁÁÁÁÁÁ“, až se okna zatřásly. Skoro mi tím zkazila chuť do úklidu, ale přece jen jsem jí pomohl aspoň s těma vejcema, abych ukázal dobrou vůli. Panča nakonec vychladla a všechno dala zase do pucu, ale zbytek připravených řízků už nedostal žádnej kabátek. A mně přibylo do slovníku špatný mluvy další slovíčko, protože jsem dobře slyšel, co si pro sebe mumlala. Že prej už na další „sraní“ – ano, takhle přesně to panča řekla, nemá čas. A víte, jak dopadly ty pospojovaný zlý misky? Celý ulepený je panča strčila do pytlíku a pak je s velkou slávou hodila do popelnice. Já jsem do popelnice neletěl a tak jsem byl rád, že panča uznala jasnou věc – za všechno mohly ty křivý šmejdový misky a vůbec ne já.

Váš docela ulevenej nevinnej Fanda