30. srpna 2012 - Boží dopuštění

Tuhle se panča vrátila z odpryču a řekla mi – Fando, tys nějak zvlčil. K tomuhle závěru ji nepřivedl letmý pohled na již tradičně vyházený skříně ani na netradičně upravenou dřevěnou kočku bez hlavy (kterou nevímkdo rozbil), dokonce ani na velmi zajímavě uspořádanou postel, kterou jsem si trochu přizpůsobil svým hracím potřebám. Ale druhá panča na mě požalovala, že je ze mě Rambo a profackovávám všechno, na co přijdu a dokonce (za to se, přiznávám, trochu stydím) jsem vzal packou po zadnici zcela nedžentlmentsky i Mrkvu Králíčkovou, co u nás byla zase na prázdninách.

Ale podle mě jsem opravdicky zvlčil až potom, co už byla panča zase doma a stala se ta věc se smrťákem. Abych to vysvětlilll - v době, kdy jsem ještě býval kocourkem a ne vlkem, jsem nejradši ze všeho provozoval nastavování zádíček na česání. Panča má takovej drátkovej kartáč a to je vám tak příjemnej pocit, když mi s ním jezdí po zádíčkách, že kolikrát zapomenu na etýketu a zůstanu na panču civět s otevřenou pusou a vypadlým jazykem. Panča si k tomuto obřadu složila vlastní říkanku, která zní – Čísy čísy čísy, pro Fanouška z mísy, čísy čísy čísanky, pro Fanouška z čítanky. Mně to moc smyslu nikdy nedávalo, ale panče evidentně jo a tak mi to pořád dokola opakovala a hlavně mě u toho pěkně česala. No a právě jednoho večera jsem si zase takhle krásně lebedil u česání, když najednou mi nad hlavou něco zatřepetalo křídlama. Jsem si myslel, že je to vobyčejnská můra a ty už jsou, mezi námi, docela nudný. Ale tahle můra byla jinačí a na zádech měla něco, co vypadalo jako lebka. Panča to viděla taky a vyjekla – fuj, Smrtihlav. To slovo se mi tak zalíbilo, že jsem okamžitě ukončil česavou činnost a skočil po smrťákovi a nastala akce „lov na smrťáka“. Smrťák poletoval sem a tam, já po něm skákal tam a sem a panča, která rychle nemohla najít nic vhodnějšího, se snažila vyhnat smrťáka z místnosti malým polštářkem a přitom ji políval příznačně smrtelný pot. Nevím, co s ním chtěla províst, ale bylo jasný, že ho URČITĚ nechce nechat napospas mně. Pak najednou smrťák vyletěl z místnosti na balkon, následovanej zpocenou pančou s polštářkem a velmi zvídavým, nezpoceným Fandou. Na balkoně jsou šplhadla a z nich došáhnu až ke stropu, takže se smrťák mohl těšit na rovnej souboj. Ale panča furt všechno kazila, jak tam tím polštářkem mávala a chtěla smrťáka donutit k opuštění soukromých prostor. No a tak jsme si tam všichni tři tak krásně lítali, dokud nedošlo k božímu dopuštění. Jedno vachrlatý šplhadlo se rozhodlo po mým tvrdým dopadu položit na bok a zrovínka muselo dopadnout na okraj kadibudky, co tam byla připravená k vyčištění a přenešení dovnitř. Kamarádi, to vám byla podívaná. Bedýnka s hovínkama vylítla do vzduchu, pak se dočista celá překlopila, písek se rozlítl všude po balkoně, jedno hovínko po cestě cvrnklo panču do nohy a smrťák to všechno pobaveně sledoval  zvršku. Panča zůstala celá zkoprnělá a pak zaječela fakt dlouhý slovo:

KURVAFIXTYEXOTEJEDENSEŠTYVŮBECNORMÁLNÍ???

A tak si myslím, že právě v tu chvíli jsem už nebyl normální vobyčejnskej kocourek Fanda, ale dočista nevobyčejnskej nenormální vlk, když i panča se na to musela takhle dlouze ptát. Doufám ale, že tím neskončilo naše čísy čísy, protože to bych se zase musel odvlčit zpátky do kocourka.

Váš zvlčenej Fanda