23. března 2012 - Netikavka

Kamarádi, nevím, jestli jsem vám už někdy prozradil, že panča je sběratelka. To máme společný, protože já jsem taky sběratel, ale moje sbírka bezva kousků mi vždycky čas od časů záhadně zmizí. Zato pančina sbírka se pořád rozrůstá a pomalu nás vytlačuje z domu. Sbírka má úzkou specializaci.  Když nepočítám plnou haraburďárnu kabelek, tak v ní jsou jen samý kočky a pak ještě gorilky. Prostě kam se u nás podíváte, nic jinýho nenajdete. Visí na zdech, vykukujou z knížek, jsou vystavený v poličkách a dokonce mi celá rodina chlupatých gorilek začala zabírat místo na vyhlídce nad schodama. To mi ale moc nevadí, už jsem se naučil shazovat je z vyhlídky dolů a tak mi vlastně přibyla i pěkná zábava. Sběratelská vášň se projevila i na hodinách, fakt, vobyčejnský hodiny se u nás nenajdou. A o jedněch takových hodinách vám teď povím pohádku na dobrou noc nebo klidně i na dobrý ráno, to záleží na tom, kdy půjdete zalehnout:

Žily byly, teda spíš jen byly, jedny hodiny. Ty hodiny vypadaly dočista jako nějaká kočička. Hodinová kočička měla ocásek a ten se kýval ze strany na stranu a dělal TIK TAK, TIK TAK. Všem se ty hodiny líbily. Paničce se líbily, páníkovi se líbily a taky jejich hodnýmu kocourkovi, říkejme mu třeba Jenda, se tuze moc líbily. Hlavně ten ocásek se mu líbil a nedal mu spát. Jenda byl totiž badatel, víte? A tak se rozhodl, že tomu hejbavýmu ocásku přijde na kloub. No a stalo se, že jednou ráno se panička prozbudila a něco bylo jinak. Honem si nemohla uvědomit, CO je jinak. Ale pak jí to došlo. Je prostě divný ticho. Koukla se na kočičkový hodiny a uviděla, že kočička je nějaká pokažená. Jéje, chybí jí ocásek! Honem vyskočila z postele a šla ocásek hledat, bez něho totiž ty hodiny nedělaly ani TIK, ani TAK a stala se z nich obyčejná netikavka. Ale ocásek nikde nebyl. Už si začala myslet, že doma snad někdo krade, když tu uslyšela nějaký podivný zvuky. Podívala se pod postel, odkud zvuky vycházely a uviděla kocourka Jendu, jak si spokojeně něco okusuje. K jejímu velkému překpavení to byl ten kočičí ocásek, představte si to. Škoda, že už mu chyběl háček, za který ten ocásek na kočičce visel. A tak panička uznala, že nemá smysl ten ocásek Jendovi brát. No a jak už to v pohádkách bývá, panička Jendu pohladila, řekla mu, že je ten nejšikovnější kocourek na celým světě a pyšně se usmála, že má takový štěstí a kocourek Jenda je zrovna její. Pokažená Netikavka zůstala na stěně i tak a vydělal na tom taky páník, protože mu odpadly jedny hodiny, na kterých musel každýho půl roku měnit čas.

A to je všechno. Doufám, že se vám pohádka o Jendovi a Netikavce líbila. Mně teda jo. Hlavně  se mi líbilo, jak  uznale se v pohádce chovala ta Jendova panička! Šel jsem si celej ospalej na chvilku zalízt pod postel a potěšit se  svojí sbírkou a představte si, že tam byl jak z udělání dočista stejnej ocásek jako v tý pohádce. No to jsem z toho blázen.

Váš pohádkovej vypravěč Fanda

Tohle je ta MOJE vyhlídka

NETIKAVKA