Rozloučení s Julinkou

Dneska mě naprosto nečekaně zaskočila ta nejsmutnější zpráva. Po Marušce, ministryni zdravotnictví, navždy opustila naši vládu a odešla za Duhový most také Julinka, ministryně životního prostředí. Nedokážu ani vyjádřit svůj smutek nad jejím odchodem. Julinka byla speciální bytost. Přírodovědně vzdělaná, odvážná, sportovně nadaná, po nových objevech dychtící kočička. Díky svému dvounožci zažívala ohromná dobrodružství při vycházkách do lesa. Šplhala tam po stromech jako datel, lezla na myslivecké posedy, skákala přes potoky, nebála se ani nor a různých lesních doupat. Mně, který zná přírodu jen z pohádek a něco málo poznal i ze zřídkavých pobytů na zahradě, se ježily chlupy už jenom při čtení jejích nejrůznějších příhod. A najednou tady tahle Julinka není. Ptám se, kde je nějaký řád, kdo určuje, proč tahle zdatná a zdravá kočička najednou musela onemocnět a to tak, že si ji rovnou zavolali až tam nahoru? Kdo mi tohle vysvětlí? Tuším, že odpovědi se, jako vždy, prostě nedočkám. Ale moc mě to bolí u srdíčka.

Nejmilejší Julinko, byla jsi pro nás všechny obrovským přínosem a slibuju ti, že na tvoje velké a zvídavé oči nikdy nezapomenu. Přeju ti, ať na Duhové louce zažíváš tolik krásných příhod a potkáváš tolik úžasných tvorů, jako jsi mohla za svého života tady dole.

Smekám před tebou svůj klobouk.

Fanda, prezident a kamarád