Z deníku kocourka Fandy

Tak kočičáci, abyste si nemysleli, že jsem zapomněl psát, tak vám jdu vylíčit naše noční dobrodrůžo. Musím se tomu chechtat ještě teď. Jak je teď takový krásný teplíčko, tak panča vůbec nezavírá balkon a my si tam můžeme dovádět i v noci. Máme tam teda takový mříže, abysme zase nedováděli až moc a neutekli, ale to vůbec neva, protože tam máme místa habaděj. No a včera v noci tam najednou něco nalítlo. Prvně jsem se utíkal tak trochu schovat pod postel, protože jsem vůbec nevěděl, co to je, ale Kuba se normálka vůbec nebál a začal tamtu věc chytat. Já jsem mu pak s tím šel pomoct, abysme zásluhy měli oba dva. No, chytli jsme to a šli jsme si s tím pohrát k panče na postel. Ta spala, protože byla hluboká noc, a ve spánku prej slyšela nějaký divný zvuky. Myslela si, že to je nějakej sen, ale pak otevřela oči a uviděla nás na posteli s tím divným něčím. Řeknu vám, ta teda zaječela, až se mi z toho naježily chlupiska a zase jsem zajel pod postel. Panča kvílela jak pominutá a vzbudila páníka a ten se na to černý koukl a řekl, že je to netopýr. Žjova, panča začala řvát ještě víc, takže páník musel honem vstát a sebrat nám to a rychle to vynýst ven. Kuba to pak ještě dlouho hledal, myslel si, že s ním páníci hrajou takovou tu hru na schovku a když zjistil, že je to prostě v čudu, tak se urazil a šel spát. Já jsem si šel lehnout zase na balkon, protože teď když už jsem věděl, co to bylo, tak jsem chtěl hlídat. Mohlo by přilítnout něco dalšího, takže abych to neprošvihl. No a teď jsem celej ospalej, tak jdu spinkat, mňaaaau. číst dál

... číst dál

Dneska v noci vám byla prča. Nějak se mi nechtělo spát, dost jsem toho totiž naspal ve dne, jak je takovej hic, tak se mi ani nechce hrát. No a tak jsem v noci byl úplně čerstvej a rozhodl jsem se, že budu jen tak lehce zlobit. Rozhlídl jsem se kolem, já totiž ve tmě dobře vidím, a hned mě zaujaly dvě packy, teda pardon, nohy, který trčely paničce z postele. Asi jí bylo pod peřinou horko. To bylo něco pro mě. Vždycky jsem se přikrčil, aby mě neviděla, ona sice spala, ale co kdyby, a pak jsem jí po těch packách skočil. Ona sebou škubla, na chvilku je schovala, ale pak byly zase venku. No páni, já jsem si takhle už dlouho nepohrál. Panička už pak byla celá probuzená a řvala na mě, Fando, už toho nech, ale já jsem věděl, že to tak nemyslí. Pak ráno, když už vstala, tak na mě byla trochu nazlobená, ale já jsem udělal bumbrdlíčka, to jako že jsem se rozvalil na zádech a nastavil jsem bříško na drbání, hlavičku jsem natočil do strany a trochu jsem se i usmál a jéééééééé, ta byla ze mě zase celá po... to, však víte. Tak a teď se jdu trochu prospat, v noci jsem tomu moc nedal. číst dál

To jsou mi věci. Jsem májovej kluk, narodil jsem se 30.5.2007 v Kyjově, ale od srpna 2007 jsem v Jihlavě. Z Kyjova mě přivezl pán, kterej normálně vozí knížky do obchodů, věřili byste tomu? A dokonce jsem s ním spal v hotelu! Byl to i on, kdo mi dal jméno František, protože prej říká František všem kočičkám. A tak jsem prostě zůstal Fandou. Nová panča je ze mě úplně vedle, jak jsem hezkej a srandovní. Objevil jsem se tam u nich v pravý čas, protože jim před pár dny umřel milovaný kocourek Bertík a panča byla moc smutná a pořád jí z očí tekla voda. Pak už to nešlo, protože jsem doma dělal takový kousky, že se museli všichni smát. A tak se stalo, že jsem se stal velkým oblíbencem. Doma už na mě čekala kočičí partička - Mášenka, Emička a Frodík. Ten se mě prvně bál, ale pak jsme se děsně zkámošili a pořád jsme provozovali fando-frodovský zápasy. Pak k nám přibyl ještě Kubík a jako poslední se domů vecpal Vendelín prdelín. Z toho jsem měl prvně strach, protože byl velkej a chlupatej a drzej, ale teď už je to docela dobrý. Né že bysme se kámošili, ale snesu ho. Však to všechno bude v dalších zápiskách. číst dál