Tak kočičáci, abyste si nemysleli, že jsem zapomněl psát, tak vám jdu vylíčit naše noční dobrodrůžo. Musím se tomu chechtat ještě teď. Jak je teď takový krásný teplíčko, tak panča vůbec nezavírá balkon a my si tam můžeme dovádět i v noci. Máme tam teda takový mříže, abysme zase nedováděli až moc a neutekli, ale to vůbec neva, protože tam máme místa habaděj. No a včera v noci tam najednou něco nalítlo. Prvně jsem se utíkal tak trochu schovat pod postel, protože jsem vůbec nevěděl, co to je, ale Kuba se normálka vůbec nebál a začal tamtu věc chytat. Já jsem mu pak s tím šel pomoct, abysme zásluhy měli oba dva. No, chytli jsme to a šli jsme si s tím pohrát k panče na postel. Ta spala, protože byla hluboká noc, a ve spánku prej slyšela nějaký divný zvuky. Myslela si, že to je nějakej sen, ale pak otevřela oči a uviděla nás na posteli s tím divným něčím. Řeknu vám, ta teda zaječela, až se mi z toho naježily chlupiska a zase jsem zajel pod postel. Panča kvílela jak pominutá a vzbudila páníka a ten se na to černý koukl a řekl, že je to netopýr. Žjova, panča začala řvát ještě víc, takže páník musel honem vstát a sebrat nám to a rychle to vynýst ven. Kuba to pak ještě dlouho hledal, myslel si, že s ním páníci hrajou takovou tu hru na schovku a když zjistil, že je to prostě v čudu, tak se urazil a šel spát. Já jsem si šel lehnout zase na balkon, protože teď když už jsem věděl, co to bylo, tak jsem chtěl hlídat. Mohlo by přilítnout něco dalšího, takže abych to neprošvihl. No a teď jsem celej ospalej, tak jdu spinkat, mňaaaau.
Jó, říkal Kuba, že o tom taky napíše do svýho deníčku, tak to jsem teda zvědavej. Čáu, Fanda
2024 ©