Období: rok 2011

Nazdar kočky, kocouři a koťata! Tak jsem se těšil na další porci špenátu, protože minule panča slíbila, že tu zelenou šlichtu zase uvaří, když jsem jí to minule sežral sám. Ale normálka se na to vyprdla a uvařila něco úplně jinýho. Ne že bych nemohl ochutnat zase nějakou novotu, ale ona si to docela sprostě hlídala. A ještě ke všemu to všechno dala do takový tý zavřený police, co z ní vychází čmoud a horko a když jsem se k tomu jenom přiblížil, tak jsem zase hned rychle uskočil, protože jsem si nechtěl spálit čumáček. No prostě co vám budu říkat, poměry se zhoršily. Nejenže máme doma nastěhovaný chlupatý pometlo, ale ještě přede mnou panča schovává jídlo. Ať se pak nediví, že se za to urazím. Aby si mě udobřila, dala mi vylízat talíř. Jsem já snad nějaká myčka? Ale nakonec jsem se odrazil a talíř jsem jí vylízal tak dokonale, že ho klíďo mohla dát rovnou do police. Nechápu, že ho i po tom mým umytí stejně dala do myčky. Tihle člověci jsou prostě divný. číst dál

Nazdar kamarádi. To se vám dějou věci, že se jeden fakt nenudí. Jako třeba včera. Prvně jsem se strašně lekl a takovým fofrem jsem zalítl pod postel, že jsem se přitom pěkně bouchl do zadku. No ale chápete, že když jsem viděl panču, jak nese v ruce naši přepravní kočkotašku, tak jsem se přece musel urychleně schovat. Naštěstí to nebylo pro mě, ale pro našeho Vendelína. Chacháááá, dobře mu tak. Panča ho naložila a když ho v tý kočkotašce nesla ven, tak jsem ze samý radosti začal válet po chodbě sudy. Panča se mi smála a pak řekla, ať se moc neraduju, protože se Venda zase vrátí. No a taky že... číst dál

Tak a je to jasný. Příživa u nás není jen na návštěvě, jak jsem prvně doufal, ale NAFURT! To se z toho asi picnu. Nestačí, že jsem musel zaučovat do kočičáren Kubu, ale budu mít na krku ještě dalšího nevzdělance? Co jsem komu udělal? Že by to byl trest za tu kuchyň? Hernajs, asi jsem měl být radši hodnej. číst dál

Dobrá dobrá, už jsem dostal několik upomínek ohledně sepsání mý pomsty za to zapomenutí v kuchyni, tak tady to máte: číst dál

Jdu žalovat. Představte si, že na mě panča včera večer normálka zapomněla a nechala mě přes celou noc zavřenýho v kuchyni. MĚ, FANDU!!!! Mě, kterej chodí chrnět do postele! Mě, kterej si uprostřed noci žádá mazlendo! Mě, kterej nesnáší, když je někde zavřenej! Mě, bez kterýho nemůže žít! Tak to jí teda dlouho neodpustím. No ale pěkně jsem se jí za to pomstil. Ta si to bude pamatovat. Dneska nemám čas, ale zítra napíšu víc. číst dál

Tak vám jdu mňouknout kámošové, jaký jsem měl hrozný vzrůšo. Teda ne hrozný, ale hroznový, mně se to furt plete. No prostě panča si přinesla domů takový ty zelený sladký kuličky a nechtěla se o ně se mnou rozdělit, i když jsem se děsně moc snažil vypadat roztomile a neodolatelně. Umyla je a dala na takovej tácek a řekla mi FANDO NE! Jenže znáte to. Když se řekne ne, tak to je ještě mnohem lákavější než kdyby mi to strčila rovnou pod čumáček. A tak jsem ji následoval jako stín do obýváku, kde si panča ten tácek dala na stolek a že si jako udělá siestu a hodí si nohy nahoru a nebude nic dělat... číst dál

Dneska vám kámošové napíšu, jak jsem byl užitečnej při mytí okna. Panča si mě vůbec nemohla vynachválit, fakt. Tak předně musím říct, že je panička ještě furt nemocná, ale už je jí přece jen líp a tak jí chytají roupy. Když jel páníček něco nakoupit, tak si řekla, že by mohla třeba umejt okna. Jé, to byla vážně legrace. Panča prvně sundala z okna všechny kytky a dala je na stůl. Jenže, znáte to, ženská logika. Vůbec je neseřadila tak, jak by měly být a tak jsem je trochu upravoval, až jedna nešikovná spadla dolů. Myslíte, že se mi za to dostalo vděku? No ani náhodou. Panča mě místo toho vyh... číst dál

Žjóva, co se to dneska stalo? Panička mě pochválila. Teda ona mě chválí i jindy, třeba že jsem její méďa béďa nebo tak nějak, ale dneska mi řekla fakt nezvyklou větu, prej Fando, ty jsi v poslední době nějakej hodnej, to je teda divný. Jako kdybych nebyl hodnej pořád, že jo. Ale pak šla na balkon zalít kytku a já jsem šel s ní, protože to si nemůžu nechat ujít, co kdyby nechala chvíli tu flašu s vodou stát na zemi, hned bych musel vyzkoušet, na kolik plácnutí se překlopí. No a tam na tom balkoně něco uviděla a tak jsem se radši honem vypařil, než na mě stačila padnout první várka nadávek. Ale tolik se toho fakt nestalo. No prostě včera ráno si na postel vyndala prádlo a šla do koupelny. A já jsem nemohl odolat ukradnout tu věc, kterou ženský nosí pod trikem a odnýst ji pryč. Za to nemůžu, bylo to silnější než já. Co unesu v hubě, to beru, to se holt nedá nic dělat. No a pak se panička vrátila z koupelny a neviděla to na posteli, tak si myslela, že je asi blázen nebo že na to zapomněla a vyndala si jinou tamtu věc. No a dneska když jsme spolu šli na to zalívání, tak tam tu podtrikovou zbytečnost našla ležet v koutku pod křesílkem. A dobrý na tom bylo, že vedle balkonu je sousedovic zimní zahrada a tam stál náš pan soused a kouřil tam a celý to divadlo ho náramně pobavilo. No tak prosím, ten to aspoň umí ocenit, ne jak ta moje panča. Stejně je divný, že hned věděla, že jsem to ukradl já. Za to asi může ten pán, co mě k páníčkům před třema rokama přivezl. Když mu pak panča žalovala, že jsem zloděj a pořád něco kradu, tak jí řekl - no to víte, je to Kyjovan, tam kradou všichni. Takže já za to vlastně vůbec nemůžu. číst dál

Tak kámošové, panča mi tuhle řekla - Fanouši, spytuj svědomí, lumpe jeden. A teď jsem z toho jelen. Teda jestli vůbec může být kocour jelen. Já totiž vůbec netuším, co to mám vlastně udělat. Co to je spytovat? Jaký svědomí? Asi jsem na ni koukal dost vyjeveně, protože mi pak řekla, ať si laskavě sepíšu všechny svoje poslední lumpárny. Jo, tak to už je trochu jasnější, ale stejně nevím, jaký lumpárny má na mysli. Řekl bych, že to se mnou tak zlý není, no tak schválně. Mám docelá rád vodu, už když jsem byl prťavej, tak jsem furt skákal do vody a chlemtal vodu z kohoutku a panča mi říkala vodn... číst dál

Nazdárek milí kamarádi, jsem zpááááátky :o) Panička se mi už konečně vrátila, ale teda řeknu vám, že jí to do budoucna asi zatrhnu, takovýhle výlety. Je pravda, že nám sice přivezla nějaký odpustky, to zase jo, no ale mě vám ani nebavilo zlobit, když tady nebyla. Copak to má nějakou cenu, když vám za to nikdo ani mevyhubuje??? Pár věcí jsem natropil, to jako abych úplně neztratil reputaci, tak třeba jsem zase vytahal oblečení ze skříně a náhradní panička to schválně neuklidila, aby ta moje panča pak viděla, kolik jsem toho dokázal vyházet a pochválila mě za to, jasně, že jsem jí taky poshazoval věci z polic, abych tam měl místo na válení, no ale jinak jsem docela sekal dobrotu. Doufám, že teď si to zase všechno vynahradím. Panička nám přivezla nějaký mušličky, který děsně dobře voní rybama a dají se krásně honit po podlaze. Pak toho asi litovala, protože v noci chtěla spát a já jsem s tím dělal trochu randálu a tak mi to chtěla sebrat, ale přece co se dá, to se z pekla nevydá, ne? Honem jsem si je všechny uklidil do schovky pod postel, tam pro ně určitě nepoleze. A aby nebyla hned první noc moc naštvaná, tak jsem jí dovolil drbat mě po zadku, pěkně jsem ho na ní vystrkoval a ocáskem jí mlátil do obličeje, aby se trochu z tý ospalosti probrala. číst dál

... číst dál

Včera jsme doma měli prču. Přijela k nám totiž na pár dní na prázdniny chlupatá kámoška Mrkvička. To je takovej králíček, abyste si nemysleli, že mi zase panička koupila mrkvičku s chlupama. No a tak jsem ji šel přivítat. Když říkám přivítat, tak myslím jako očuchat, otlapkat, zjistit, jaká je situace. Byla zavřená v kleci, tak jsem byl za hrdinu, fakticky jsem se vůbec nebál. Přišel se mnou i Kuba a tomu málem vylezly ty jeho žlutý oči z důlků. Vůbec nemohl pochopit co a jak a proč a kdy. Já jsem samozřejmě všechno věděl, tak jsem mohl dělat chytrýho. No ale pak panča otevřela klec a Mrkvička vyskočila ven. Šmankote, tak rychle jsem to teda nečekal. Lekl jsem se, až jsem vyskočil na stůl, jako bych měl na packách pérka. Kuba se taky lekl a skočil paničce do náručí. Mrkva se nelekla ničeho a klidně si skákala dál po podlaze, jako by se nechumelilo. A tak jsme se oba s Kubou zase osmělili a nenápadně jsme slezli dolů za ní. Já jsem chtěl být neviditelnej, tak jsem se za ní plazil po břiše a Kuba ji šel zezadu trochu očuchat, jestli je fakt živá. Ale pokaždý, když se k nám Mrkva otočila, tak jsme honem skočili někam nahoru. Panča se tomu nasmála a říkala, že jsme teda pěkní poseroutkové. Nevím sice, co to je, ale moc se mi to nelíbí. Uvidíme, jak to bude vypadat dneska. Teď je panča pryč a Mrkva je v kleci, ale až přijde domů, tak si zase budeme hrát na vojáky v zákopu. Panička jí chce přinýst nějaký větvičky na okusování, tak si rozhodně musím ukrást aspoň jednu pro sebe. číst dál

Tak kamarádi, mám pocit, že jsem tady nebyl snad rok, ale za to může ta moje panča, která si drze odjela na dovolenou. Doufám, že teď už zase bude sedět nějakou dobu na zadku. Přihodilo se mi pár dobrých kousků. Tak třeba, máme doma novou kytku. Je fakt dobrá, prostě když se k ní dostanu, tak neodolám a užírám ji. Panička mě okřikuje, ať toho nechám, ale já přece nejsem žádná cvičená opice, abych poslouchal a tak klíďo okusuju dál. No a tuhle v noci mě z toho nějako rozbolelo břicho a tak jsem se vyblinkal. Panička to slyšela, ale byla líná vstát a že prej to uklidí až ráno. No a ráno vylez... číst dál

Kočičáci, já padám. Dneska jsem objevil něco úúúúúžasnýho. Někomu jsem už určitě říkal, že moje nejoblíbenější hračka je plyšová mrkvička. No a teď si představte, že panička přinesla domů opravdovskou mrkev, byl jí celej balík a já jsem z toho dostal málem mrkvovej záchvat. Musel jsem za tou mrkvou vyskočit nahoru na linku a pořádně se s ní pomazlit. Kroutil jsem se u toho jak žížala, tak paňa honem honem utíkala pro foťák a přidá pár obrázků do galerie. Já vám nevím, co mě na ní tak uchvátilo, ale prostě tak nějak jsem se zamiloval. Ách, ách, ta mrkva nebeská… No schválně si to taky vyzkoušejte, co to s váma udělá. Máša se pak s tou mrkví šla taky mazlit, tak na tom asi něco bude. Ale co, to vám nepovím. číst dál

Čau kočičáci, včera v noci se mi něco přihodilo a prvně jsem si říkal, že vám o tom napíšu, ale teď teda nevím nevím.... trochu se bojím, že se mi budete smát. No ale tak teda jo, já to risknu. Tak asi víte, že je horko, že jo. Už ani na tom balkoně se nedá spát, tak jsem si řekl, že trochu prozkoumám byt, když páníčci chrněj a je čistej vzduch. Nejdřív jsem prošmejdil jeden pokoj a všechno, co šlo shodit ze skříněk dolů, jsem shodil. To prostě mám děsně rád, ať se na mě páníčci zlobí nebo ne, nemůžu si pomoct. Pak už tam byl docela bordel, tak jsem se šel trochu porozhlídnout jinam. Napadla mě koupelna, tam je totiž dost věcí. Zarazilo mě, že v polici, kde jsou ručníky a kam se někdy nacpu, ležela taková ta velká věc, co si s ní lidi vysoušejí chlupy na hlavě. Ta tam prostě neměla co dělat, tak jsem ji rafl za šňůru a vyhodil z police ven. Nadělalo to trochu rámusu a panička se vzbudila. Taky musela na záchod, tak přišla za mnou do koupelny a protože nemá takovou bedýnku na čurání jako my kočky, tak zvedla víko od toho jejich záchodu. Já jsem moc nedával pozor, protože v koupelně zrovna lítala můra a dostal jsem na ni hroznou chuť. Panička ji taky viděla a protože udělá všechno, co mi na čumáčku vidí, tak se rozhodla přinýst plácačku a že mi prej pomůže tu můru chytit. Jenže já jsem se mezitím rozhodl k výskoku a skočil jsem na ten záchod, kde je VŽDYCKY zavřený víko. No a teď bylo to praštěný víko zvedlý a já jsem vám slítl přímo do toho záchodu. číst dál