Kamarádi moji, potřebuju čas na vysmutnění. Dneska se s náma navždycky rozloučila naše Emička a já nevím, co mám dělat, protože panča brečí a brečí a vůbec ji nezajímá, když před ní vydruju a nastavuju bříško na pohlazení, abych ji rozveselil. A tak už skoro brečím taky a nezlobte se, když vám pár dní nic nenapíšu.
Fanda
Tohle pro ni na rozloučenou napsala panča:
Moje milovaná Eminko, dneska jsi nás navždycky opustila. Byla jsi jediná z naší kočičí partičky, o které jsem věděla úplně všechno a kterou jsem znala od první vteřiny, co ses Mášence narodila, dokonce si pamatuju i čas, půl páté ráno. Měla jsi hodně přezdívek, jeden čas jsme ti říkali Baculka nebo Modelka XXL, ale to už teď na konci dávno neplatilo. Byla jsi už jenom kost a kůže, přestala jsi baštit a bylo tak strašně srdcervoucí se na to tvoje hubený tělíčko bez vůle k životu dívat. Věděli jsme, že jsi nemocná, měla jsi cukrovku, kterou se nám podařilo během jednoho roku vyléčit, ale pak se znovu vrátila a inzulín nezabíral. Na konci ti začaly selhávat ledviny a z naší malé divošky, Xeny bojovnice, se stala tichounká, unavená kočička. Poslední den jsi se motala a padala, už se na to nedalo dívat. Po rozboru krve se zjistilo, že ledviny už jsou v podstatě nefunkční a bylo by otázkou maximálně pár dní, než zkolabuješ úplně. Byla to strašná zpráva a vlastně jsem pro tebe od toho momentu nepřestala brečet. Nakonec jsme se s panem doktorem dohodli, že ti za ten Duhový most pomůžeme, protože to tvoje trápení se už nedalo snést.
Měj se tam na obláčku krásně, princezno moje hubatá. Máš tam jen z poslední doby tolik kamarádů, že ti tam určitě nebude smutno. Ne tak jako nám tady dole.
Pusinky ti posílá neskutečně ubrečená panča a tvoji parťáci Fanda, Frodík, Kubík, Venda i tvoje maminka Mášenka.
2024 ©