8. února 2012 - O chlupatý haleně

Tak už jsem zase v nemilosti a přitom panča na mě schválně furt něco nastražuje, aby mi pak za to mohla vycinkávat. To už jsem dávno pochopil. Tuhle se někam chystala. Otevřela skříň a zjistila, že je v ní zavřenej Frodo. Ten trubka tam spal snad celý odpoledne a ještě se na panču díval vyčítavě, když ho odtud vysvobodila. Panča pak musela vzít lepicí pásku a pár věcí ve skříni tak trochu odchlupit. Byl jsem jí  hned k ruce, odjakživa mě všechny takovýhle události nesmírně zajímají. Takže když skončila s prací, ihned jsem naskočil do skříně, abych zjistil, jestli to provedla správně. Jasně, že ne. Protože když mě ze skříně dost nešetrně za zadní nožky vytáhla, musela odchlupovat znovu. Pak už konečně skončila a dlouho se dívala na pověšený věci. Zjistila, že nic nemá. Prohrábla všechny ramínka a přitom mě ještě párkrát vyhodila ze skříně. Vůbec nechápe, že otevřená skříň = bezva pelíšek pro Fandu. Nakonec asi po půl hodině znechucenýho zírání do skříně a tahání Fandy ze skříně objevila panča  jednu takovou polozapomenutou halenku. Podívala se na ni znaleckým okem a usoudila, že to by snad šlo. A tak ji vzala do koupelny, vyprala ji a pověsila na ramínko nad topení, aby jí do druhýho dne uschla. Před spaním ramínko přenesla na háček zrovínka nad mým oranžovým polštářkem a šla spát. Ráno se probudila a šla si pro halenku. Jenže z háčku na ni mrkalo jen prázdný ramínko a halenka nikde. Panča udělala kontrolní kolečko po bytě a přemýšlela, jestli je blázen ona nebo někdo jiný. Halenka prostě byla dočista vypařená. Při kontrole bytu panča mimo jiné našla:

1. Kubíka spícího pod peřinou
2. Frodíka vyvalenýho na zádech na komodě
3. Černýho Vendu pokoušejícího se splynout s bílým umývadlem
4. Fandu předstírajícího tvrdý spánek na sedačce v obýváku

Poslední nález ji něčím zaujal. Co to prokristovyrány zpod Fandy vylízá??? Bylo jí to nějak povědomý, tak tělo hrošíkovo trochu popondala. A málem ji šlehlo. Pode mnou totiž ležela její čistě vypraná, navoněná halenka. Ale musím říct, že teď vypadala mnohem líp než předtím. Šňůrky u rukávů byly krásně nacucaný, jak jsem si s nima hrál a pak svoji kořist přenášel na sedačku. V rukávech sem tam prosvítala malá dírka, to zase  když jsem se usilovně snažil vtisknout tomu kusu oděvu něco ze sebe. Ale hlavně jsem dbal jsem na to, aby panče nebyla pak venku zima a tak jsem halenu opravdu pěkně ochlupil, však jsem na to měl celou noc. Myslím, že hlavně proto ji panča pověsila na ramínko zrovna nad moji taburetku, ne? Ale jestli nechtěla, abych ji poupravil, tak jí teda neměly z rukávů čouhat šňůrky. To dá přece každýmu rozum, že visícím šňůrkám se odolat nedá. Panča ale pochopení pro kožíškovou halenku neměla. Podívala se na ni, vztekle s ní mrskla na zem a řekla mi: TAK SI JI TEĎ TŘEBA SEŽER, TY MALÁ KRYSO! A tím mě fakt DOST urazila. Páč ať mi říká jak chce, ale krysa, to teda opravdu nejsem.

Stejně vím, že v duchu byla panča za moji spolupráci ráda, protože aspoň měla důvod jít druhej den na lov a odtud si přinesla nějakej úplně novej kousek. Doufám, že se mi někdy zase povede vtisknout do něj kouzlo svojí osobnosti.

Váš trochu odchlupenej a vůbec ne krysa Fanda