Tak vám jdu mňouknout kámošové, jaký jsem měl hrozný vzrůšo. Teda ne hrozný, ale hroznový, mně se to furt plete. No prostě panča si přinesla domů takový ty zelený sladký kuličky a nechtěla se o ně se mnou rozdělit, i když jsem se děsně moc snažil vypadat roztomile a neodolatelně. Umyla je a dala na takovej tácek a řekla mi FANDO NE! Jenže znáte to. Když se řekne ne, tak to je ještě mnohem lákavější než kdyby mi to strčila rovnou pod čumáček. A tak jsem ji následoval jako stín do obýváku, kde si panča ten tácek dala na stolek a že si jako udělá siestu a hodí si nohy nahoru a nebude nic dělat. No a když se vrátila ještě pro něco do kuchyně, tak jsem si honem stoupl na zadní packy a natáhl se nahoru, abych se na ty kuličky dobře podíval. Jenže jsem ty přední packy položil rovnou do toho tácku a on se vám na mě celej překlopil. Šmarjá, to jsem se polekal, padalo to na mě a bylo to jako zelený krupobití. Taky to nadělalo trochu randálu, jak to letělo dolů a panča přiletěla s vyvalenýma očima a pěnou u huby. Honem jsem se schoval pod stolek, aby si myslela, že to spadlo samo a liboval jsem si, jak jsem to pěkně zařídil, protože pár kuliček se zatoulalo i ke mně a tak jsem si s nima mohl pohrát. Panča je zatím sbírala ze země a furt si pro sebe něco brblala o polepšovně, ale to už jsem neposlouchal, protože se mě to netýkalo. Doufám, že se nějaký ty kuličky zakutálely i pod sedačku a zůstanou tam na horší časy. No a ještě se mi pak povedlo vyrobit pro panču hlavolam. Ona totiž schválně na noc sundává z police všechno, co se dá shodit, abych to pak JÁ nemohl shazovat. Taková drzost. Ale neva, já jsem si za to našel bezva náhradu. Teď když je na tý polici dost místa, tak se můžu pěkně natáhnout nahoru a packama došáhnu na takový ty blejskavý věcičky, co nosí ženský na krku. Panička je tam má pověšený na háčku a tak jsem do nich packou strkal tak dlouho, až jich pár popadalo dolů na koberec. Tam jsem si s nima chvilku hrál a ono se z nich udělalo takový pěkný zašmodrchaný klubíčko. Panča na to ráno stoupla a nevěřila svým očím. Ze čtyř řetízků měla jeden, ale zato pořádnej. Určitě z toho měla velkou radost, protože si s tím pak mohla dlouho hrát a přemýšlet, jak na to. Dva už rozmotala, ale dva jí ještě zůstaly v sobě a drží a drží.
Tak takhle se já starám o duševní blaho paničky, aby mi náhodou nějak nezakrněla. Doufám, že mi za to koupí nějakou odměnu. Takovej pomocník jako já si ji fakticky zaslouží.
Zdraví vás hroznej, teda hroznovej, Fanda
2024 ©