Panča je líná a to prostě musím pořád opakovat, pánčto kdyby nebyla, tak by se spousta událostí nikdy neudála a z událostí by byly neudálosti.
Tak třeba:
Tuhle jsem ji slyšel, jak se baví s páníkem o snídani. Prej ráno na ni vůbec nemá čas, protože by musela vylízt aspoň o 5 minut dřív a to přece nejde. A tak si nakoupila takový nějaký ovesný kaše a že prej páník, kterej vstává dřív, jí sáček vždycky zaleje horkou vodou a milostpaní si to pak laskavě jenom sní, to by snad mohla zvládnout. No a protože páník je moc hodnej, tak to takhle pro panču dělá. Hrnek se šlichtou pak vždycky nechá stát v mikrovlnce, aby do toho NĚKDO třeba nestrčil čumák. Jenže tuhle byl asi nějak zamyšlenej a hrnek přinesl až do ložnice. Nechal ho na polici a odešel do práce. Panča ještě dospávala a v polospánku slyšela docela hodně zvuků. Prvně křupání, jak jsme my klucí hodovali na granulkách. Všichni křoupali dole na zemi, ale já ne, mám totiž svoje zásady a misku vyžaduju zásadně na komodě. Další zvuk zněl, jako když něco padá a sype se. A ono jo. Prostě jak jsem jedl a zároveň se čistil, páč nejsem žádný čuně, abych stoloval neupravenej, tak jsem misku s granulema shodil dolů a ty se rozlítly po celý místnosti. K mý radosti jich hodně zaběhlo i pod postel do mý schovky, takže mi to ušetřilo práci se sběrem. Panča na tohle už ani nereflektovala, protože to se děje poměrně často. No ale pak se ozval ještě jinej zvuk. Panča vystrčila hlavu zpod polštáře, protože zvuk nemohla rozeznat, otevřela oko a uviděla, jak jí pacičkou míchám kaši v hrníčku a taky ji trochu koštuju. Dělal jsem to ve stejným rytmu, jako když piju vodu. To si taky vždycky dvakrát packou zamíchám a potřetí ji olíznu. Ale panča to zase nějak neocenila a místo toho, aby mě pochválila, že na kašičce nebude škraloup, tak zachraptěla něco jako sakra zmiz odcaď, čuně jedno chlupatý!!! A tak jsem se trochu naštval, protože plíst si mě s čunětem jen proto, že pomáhám, to teda nemusela. Skočil jsem dolů a hrnek jsem za trest vzal sebou. A nespravedlivá panča měla naráz svou snídani naservírovanou dočista jinak než si představovala. Hrnek s kaší ležel na zemi, ale kaše už v něm teda moc nebylo, protože velká část líně ukapávala z nábytku. Další loužička, co vypadala dočista jako poblijon, se rozlízala po koberci a kolem dokola bylo plno prskanců, ve kterých pomalu měkly rozházený granulky. Řeknu vám, že i z mýho pohledu to byl docela pěknej chlívek. Panča nabrala nečekanou ranní energii, vylítla z postele jako střela a zaječela tak, až chudák Kuba málem odlítl na balkon – ty už mě fakt neser, zmetku jeden voraženej! Jo, tak přesně tohle mi řekla a já si to hned půjdu zapsat do slovníku škaredý mluvy, protože takhle dáma hovořit s kocourkem nemá. Vůbec si přitom ani neuvědomila, že kdyby nebyla líná a nenutila páníka kašovat, tak ten by jí žádnej hrnek nepřinesl a tudíž by žádnej hrnek ani spadnout z police dolů nemohl. Ale vysvětlujte to člověcký žencký, však to kamarádi určitě znáte.
Váš neprávem vynadanej Fanda