Tenhle příběh bude krátkej, protože i celá akce byla dost krátká a rychlá. Vím, že si tady na panču jako občas soukromě stěžuju, ale zasejc se jí musí nechat k dobru, že pro nás pravidelně kupuje hovězí masíčko, který vždycky nasáčkuje a dá ho do mrazáku, aby bylo tvrdý jak kámen. Schválně mě tím zlobí, protože ví, že ani Fanda, známý hryzač, by tohle neuhryzl. Ale druhej den pak vždycky jeden kousek masíka vyndá a když je už zase pěkně měkkoučký, tak nám ho krájí na pidikousky a ty nám potom pomalu, jednomu po druhým, servíruje na tácky na zem.
No a tuhle mě už tak nějak přešla trpělivost s tou pomalou servírovací službou. Lstivě jsem se přilísal k pančiný noze, udělal jsem jakože velkýho mazla a pak jsem nečekaně ducl hlavou do tácku v pančiný ruce, na kterým měla připravený ty kousky masa. Tácek se vyklopil, masíko napadalo na zem a já jsem ho rychlostí výkonného vysavače vyluxoval. Panča zůstala stát s pusou dokořán a prázdným táckem v ruce, na kterej žádostivě koukal zbytek party. A já jsem důstojně odkráčel, abych se po vydatném zákusku pěkně očistil. Panča mi tentokrát ani nevynadala, protože musela utěšovat brečícího Kubiznu a taky určitě uznala, že jsem si s tou masoobslužnou linkou poradil fakticky skvěle. No né?
Váš masoobslužnej Fanda
), taky jí nijak radostně neděkuju
Jsi velmi upřímný. 
2024 ©