5. listopadu 2012 - Brnky brnky

Kamarádi, jsem tak trochu na vocet. Co je u nás ta bezvocasá furtka, tak je panča skoro furt zalezlá s ní a s Vendelínem dole a na mě dlabe. Jsem jí dobrej akorát večer, když jde spát. To je pak samý Fandí, Fáňo, Fanoušku a cukruje jak nějaká hrdlička, abych jí věnoval svůj inteligentní pohled. No ale má to aj svý dobrý stránky, nebýt pořád tý stíhačce na očích. Je čistej vzduch a tak se mi celkem daří provádět psí, vlastně pardon, kocouří, kusy.

Abych tak nějak shrnul, co se událo od minula:

1. V koupelně jsem strhnul závěs. Jasně, že jsem za to nemohl,  jen jsem se snažil chytit jednoho zbloudilýho komára, kterej asi nevěděl, že už je zima a má bejt proto někde zalezlej. Panča se zrovna sprchovala a z druhý strany se jí vybouloval závěs, jak jsem na něj s loveckou vášní naskakoval. Zdálo se jí to vtipný a smála se tomu. Pak ale přišel velkej výskok, zásek drápkem a tyč i se závěsem se poroučela k zemi, nechávajíc po sobě na zdi uměleckou rýhu. Panča se přestala smát, honem si chytla hlavu, aby nebyla tyčí praštěná a mně vynadala do splašenýho jezevce.
2. Vytvořil jsem vlastnopackovej podpis do časopisu, kterej si panča schovává. Objednává si ho z cizích krajů, pokaždý si ho oblíkne do průsvitnýho obalu, aby se jí nepokazil a po proštudování si ho posvátně přidává k hromádce takových podobných časopisů. Tenhle poslední nechala na komodě, kde tak rád vylehávám a to neměla dělat. V noci jsem se pustil do úpravy a ráno panča našla svůj poklad s vykousanou dírou asi na pěti stránkách a krásně symetrickýma čárkama od mých drápků. Moc se zlobila a řekla, že mi už jednou nakope prdel.
3. Tak trochu jsem rozbil hrníček s kočkou, velikej a oblíbenej. Panča mu říkala bazén a moc ráda z něj pila čajíček. Dávala si ho na vysokou poličku, která je kočkám nepřístupná. Jenže já jsem ji jednou pozoroval, jak do mikrovlnky, která stojí v polici pod tím hrníčkem, schovala zbytek gourmetka, co jsme nesnědli. A tak když mi vytrávilo, chtěl jsem se samoobsloužit, abych nemusel obtěžovat panču. Akorát jsem si spletl patýrko a jak jsem se tak natáhl až nahoru, hrníček poskočil a kalamita byla hotová. Nepřejte si slyšet ten opravdu ošklivej slovník, co z panči padal. Jů, červenal jsem se až pod chlupama. Pamatuju si jen něco o zavšiveným parchantovi a zbytek jsem radši hned zapomněl, abych nebyl zkaženej.
4. Že jsem v koupelně v noci shodil sušák s věcma, to bych snad ani nezmiňoval, protože to za zmínku  nestojí. Byla hluboká noc a panča vzbuzená randálem jen mlčky postavila sušák na nohy a sesbírala popadaný kousky. Až za pár dní letmým pohledem do podpostelní schovky zjistila, že jsem jí přišlohl dvoje spoďáry a za takovou prkotinu mi vynadala do chlupatých fetišistů.
5. A teď přichází na řadu moje BRNKY BRNKY: Jsem fakt výbornej muzikant, to musí každej uznat. Brnkám na všechno a do všeho. Nejradši využívám radiátory a žaluzie, protože tam to fakt krásně zní. Zajímavý je, že tahle muzikantská vášeň mě chytá s neotřesitelnou pravidelností asi kolem půl 5 ráno. Panča to pořád nějak nemůže vstřebat, že jsem na tom muzikantsky líp než ona a tak aby mi moji vášeň co nejvíc znemožnila, dělá mi naschvály. Třeba že vytáhne žaluzky až vysoko, abych na ně nedosáhl. Ale na mě si nepřijde, naučil jsem se natahovat svoje pružný tělo do neuvěřitelný dýlky a navíc ještě umím brnkat na tu strunku, co je u kraje žaluzek a vede až dočista dolů k zemi. No a tuhle jsem si zase brnkal Fandovu Ódu na radost, až z toho panča byla dočista očarovaná a chtěla mít taky svůj podíl na tý nádheře. Neměla ale po ruce žádný vhodný nástroj a tak poslepu šáhla vedle postele, nahmatala panfofli a tou procítěně mrskla směrem ke mně. Břinklo to do zrcadla a vytvořilo to opravdu nádherný činelový efekt. Jen jsem byl trochu rozmrzelej, že kdyby se panča náhodou netrefila na cíl a ten pantofel vlítl na mě, tak bych byl dočista praštěnej. Ale dopadlo to dobře a pak přišlo opravdový finále. Počkal jsem na dozvuk chvějícího se zrcadla a pak se vrátil ke svý strunce. Brnkal jsem s takovou chutí usilovnou, že najednou strunka udělala PRÁSK a byla v čudu. Žaluzky se chcíple svezly k jedný straně a panča se velmi nechcíple posadila na posteli. Určitě si ale myslela, že pořád ještě spí, protože jen zachrčela "ty se mi smrade snad jen zdáš" a zase zajela pod peřinu. Ráno pak zjistila, že jsem se jí nezdál, ale byl jsem opravdovskej a to jí určitě udělalo velkou radost, protože pak o mně dlouho mluvila s páníkem. Myslím, že si mě moc pochvalovala, jakej jsem úžasně muzikální typ.

Tak takhle nějak si teď užívám. Jolouš s Vendelínem jsou dole, my tři kluci nahoře a já chodím Jolču okukovat přes dveře. Tuhle jsme se spolu pohlavkovali přes sklo, ale přece jen je to takový neosobní. Tak snad už bude zase brzo z vězení venku.

Váš opravdovskej a vůbec ne vysněnej Fanda