4. září 2013 - Láska - páska

Tak už je definitivně po pančině trajdání a já se snad tudíž dostanu ke slovu častěji než jednou za měsíc. Však mě už papule dočista pálí, abych vám zase trochu pomňoukal něco ze svýho života.

Panča s páníkem se vrátili z vejletu moc brzo ráno, ještě byla úplná tma. Vůbec jsem nechápal, proč se najednou rozsvítilo světlo a nějaká ruka mě začala hladit a budit ze spaní. Pak jsem otevřel oči a viděl jsem, že je to panča a že ke mně pronáší sladký slovíčka. A tak jsem na uvítanou parádně zívnul a přitom pronesl ospalý MŃAAAAAAAU, i když panča je přesvědčená, že to prej bylo ĆAAAAAAAU. Přivítala se i s ostatníma kouskama a pak zajela do postele tak rychle, že si vůbec nevšimla opětovně roztahaný skříně ani chybějící kytky, která normálka předtím stávala zrovna vedle mýho pelíšku. Když to později vyšetřovala, tak jí druhá panča prozradila, že kytku jednoho dne našla celou polámanou, vysypanou a dočista mrtvolnou na komodě a tak ji prostě vyhodila. Mám podezření, že to udělal pletenej Fáňa, kterýho jsem dostal od Ferdíka, protože ten u tý kytky vysedával a měl ji na starosti. Ale takhle to dopadá, když se věci nesvěří pravýmu kocourkovi, to vám teda povím! Za mýho dozorování by to do takových konců nikdy nedošlo, to je snad každýmu jasný!

Ale zpátky k tomu příjezdu. Když se toho dne panča konečně vyhrabala z postele, tak teprve začalo vybalování, ale musím říct, že už to poněkud ztrácí kouzlo, vždyť je to pořád dokolečka. Naštěstí jsem si brzo našel pytlík s mušličkama a ten mě na nějakou dobu zabavil. Jenže pak jsem objevil ještě něco lepšího, co jsem vůbec neznal. Bylo to v tašce u páníka. Prvně to vypadalo jako nějaký nudný placky bez užitku, ale brzo jsem vykoumal, že z jedný strany je jakási páska a když se tam zahákne drápek, tak to jde krásně vytahovat. Rychle jsem se rozhlídl a když bylo jasný, že mě nikdo nepozoruje, odnesl jsem si dvě placky pod postel do schovky a celej zaláskovanej do nový hračky jsem páskoval a páskoval. Viděl jsem, jak se kolem postele kmitají nohy panči aj páníka a pak se ty jedny chlupatější zastavily a slyšel jsem, jak šustí sáček s těma plackama. Páník se jich asi nemohl dopočítat. Volal něco na panču a ta mu odpověděla, že neví, kde je má a že tu předpotopní věc, kterou už určitě vůbec nikdo ani nezná, měl dávno vyhodit. Zaslechl jsem, že tý předpotopní věci říká walkman a ty moje parádní placičky byly kazety. Páník na nich měl nahraný nějaký dokumenty, který rád poslouchal a který se prej nikde nedají sehnat. No to víte, že se nedají sehnat, když jsem si je zabavil já. Po chvilce hledání asi páníka osvítilo a tak se najednou vedle jeho nohou objevila pod postelí i hlava a páník zvolal: Come on, Fandaaaa!! A vůbec nepoužil špatnou mluvu, jakou by dozajista použila panča, kdyby mě bejvala objevila ona. Páník vypadal trochu otřeseně, když z mojí schovky lovil ty pásky. Chvilku si je prohlížel, zkoušel je narovnávat, díval se, nakolikrát jsou přetržený a nakonec mi je velkoryse vrátil. Panča mu řekla – no sláva, vítej do našeho století a tím ta kauza skončila, pro mě zcela bez následků a naopak s ponechanými dary. Pásky mám ve schovce dodneška a jen si je musím hlídat jako oko v hlavě, aby mi je nešlohl Kuba, on je totiž taky uplácanej ze zlodějskýho těsta jako já. Hlavně ale, že s páníkem jsme furt kámoši!

Váš zaláskovanej, teda zapáskovanej Fanda