Kamarádi, teď se teda podržte. Povím vám příběh o zlý můře, o tom, jak jsem vůbec nic neprovedl, ale naopak jsem nám zachránil domácnost, jak si panča myslela, že spí a nakonec jak se moc divně smála.
Všechno to začalo na balkoně. Už zůstává dlouho otevřenej a mně se tam nejvíc líbí, když je tma, protože to tam začíná parádně ožívat. Tak třeba tam nalítávají můry a ty mě fakt děsně baví. Jsou totiž trochu hloupý a tak mi ani nedá moc práce je chytit a pak si na nich pošmáknout. No a tuhle se tam taky jedna objevila a ve mně se probudil lovec. Jenže jsem nevěděl, že tahle můra bude zlá. Nechtěla se nechat chytit a schválně lítala vysoko, protože ví, že kocourci nemají křídla. Ale já jsem se nedal. Skákal jsem po šplhadlech, bleskově jsem se vyšplhal i po mříži, až se jedna trochu prohnula a zase jsem rychle žuchl dolů, když můra slítla k podlaze. Plácl jsem po ní packou, můra leknutím nadskočila a vletěla do pokoje. No a v tom se to stalo. Zlá můra přistála na dveřích a celý je rozbila. Vůbec jsem to neudělal já, když jsem ji chtěl chytit, plnou parou jsem do nich vrazil a už tak vachrlatý zašupovací dveře dočista vyletěly čudlíkama z horní lišty a poraženě se pokácely. Pak jsem můru už konečně lapil a po zásluze ji potrestal, to by tak hrálo, aby nám ničila věci v domácnosti. Byl jsem na to moc pyšnej a zvědavej, co panča řekne a jestli mě pochválí a taky jsem se těšil, že na konto zlý můry padnou nějaký nový slovíčka. Panča ale byla docela němá, asi si myslela, že je v kině na nějakým bezva filmu. Já jsem zůstal sedět u místa činu, aby pochvala nepadla na špatnou adresu a čekal jsem na následnou akci, ale když se panče vrátil hlas, tak jen zaskučela panebožetosemisnadjenomzdá. No, tak takovýhle slovíčko si nezapamatuju, ani kdybych chytil deset zlých můr. Panča se nakonec moc divně rozesmála a zaslechl jsem něco o tom, že brzo skončí v blázinci. Tak nevím, jestli tam prodávají nový dveře nebo co, ale když přišel páník, tak mu panča sdělila novinu, že se budou muset koupit dveře. A já jsem konečně pochopil, proč se tak smála. Určitě byla šťastná, že se těch koženkových rozkousaných nadobro zbavila. Na pochvalu ale zapomněla, i když jsem jí k tomu pomohl právě já, užitečnej Fanda.