30. května 2013 - 6. narozeniny a peřinkování

Šmankote, je to pravda nebo se mi to jen zdá, že ten svůj deníček poslední dobou děsně zanedbávám? Ale to je furt stejný - panča je vinna. Buď je někde na cestách a pak má kvůli tomu moc práce a nebo chcípá a nic s ní není. Takže se nebojte, že bych třeba usnul jak Šípkovej Růžen, to fakt ne.

Dneska je mi 6 kočkových let a tak bych se možná mohl lehce zamyslet nad svým dosavadním účinkováním na tomhle světě a v týhle rodině. Myslím, že s mým příchodem do Jihlavy panča vyhrála  první cenu v loterii. Nejenže si díky mně utužuje fyzickou kondici a duševní hygienu, ale taky mám nemalou zásluhu na stálém udržování čistoty v domě díky příhodám, po nichž zpravidla následuje procvičení hlasivek a úklid postižené lokace. Dále si můžu s čistým svědomím přičíst k dobru oživení do té doby poklidné, řekl bych až nudné, domácnosti, i to, že jsem panču mockrát vybičoval k nečekaným slovním projevům, o jejichž existenci ve svém nitru neměla ani tušení. No prostě, já říkám, Fanda do domu, Bůh do domu.

Ale zpět k přízemním věcem. Zima je snad už nafurt odejitá a tak jsme zase začali s Frodem, Kubou a pančou na vodítku chodit ven. Teda ona si myslí, že na vodítku je Kubajzník, ale to je blbost, mám to moc dobře napozorovaný a tak vím, že tý dvojici velí jasně Kuba. Někdy ale panča potřebuje venku taky něco udělat a tak ji ve funkci zastoupí páník a panča má tím pádem volný ruce. Takový chvíle mám rád, protože vím, že se bude něco dít. Zrovínka jako tuhle, když panča chtěla zasadit růžový peřinky. Ona jim říkala vřes, ale to je hloupý slovo, peřinky mi zní mnohem líp. Krásně se v těch kytkách leží, jsou měkký, jeden to pod sebou ani necítí a přitom si připadá dočista jako v peřince. A tak když panča přinesla ven dlouhou rakvičku s hlínou, ve který měla tyhle peřinky nasázený, hned jsem věděl, že už zase myslí na moje blaho. Chtěl jsem ji překvapit svojí bystrostí, jako že mi o ničem nemusí říkat, a tak jsem počkal, až odejde pro velkou lopatu, aby s ní udělala díry do země. Jakmile byl vzduch čistej,  uskutečnil jsem pro panču  to překvápko. Vlezl jsem si na peřinky a natáhl se na nich jak dlouhej, tak dlouhej. Širokej né, to bych přece přepadl. Podivil jsem se, že z peřinek pode mnou začalo odpadávat moc a moc růžových kvítečků, to vám vypadalo skoro jako nějaký chumelení. A když jsem se trochu zavrtěl, aby se mi to moje útlý tělo líp rozložilo, tak to padalo ještě víc. Zrovna když jsem si začal čistit pacičky a moc pěkně užívat sluníčka, objevil se nade mnou něčí stín. Otevřel jsem jedno oko a ona to byla panča s pusou dokořán. V hlavě se jí to  asi hemžilo myšlenkama a nevěděla, která je ta správná:

1. jestli honem letět pro fotící krabičku pro zachycení mého peřinkového polehu

2. vyhubovat mi, že jsem údajně zválel  a dolámal peřinky

3. naopak rozplývat se nad tím, jak krásně mi to v nich sluší.

Ale pak si vzpomněla, že jsme venku  a jsou tam určitě taky sousedi a kdyby použila myšlenku č. 2, mohli by si pomyslet, že je dočista jazykově pokažená. A tak se rozhodla pro myšlenku č. 4, která ji předtím vůbec nenapadla. Spolkla jedovatou slinu a potichu pronesla: Tak to ti teda Fando pěkně děkuju.

No vidíte, jak to jde. Stejně vím, že se jí do ničeho vůbec nechtělo a tak byla nakonec ráda, že nemusí děrovat zem a sázet peřinky, do kterých bysme stejně my kluci chodili čurat. Já jsem z toho vyšel s poděkováním a nadějí, že za tu moji iniciativu na mě bude v sobotu čekat narozeninovej dortík. Aspoň takovej, jakej dostala Joluše.

Váš šestiletý prezident Fanda