3. října 2011 - Třesky plesky

O víkendu jsme šli ven a já jsem si řekl, že je nejvyšší čas udělat zase něco záslužnýho. Líbí se mi být pochválenej, i když to panča někdy říká nevybíravýma slovama. Ale já si myslím, že to je jen tak navoko a ve skutečnosti je na mě děsně pyšná, jak jsem šikovnej.

A tak jsem se venku porozhlídl, co vypadá zanedbaně a potřebovalo by pomocnou packu. Padlo mi do oka takový veliký korejtko, co v něm byly zasázený nějaký divný kytky. Šel jsem se na ně podívat zblízka a zjistil jsem, že nejsou vůbec hezký. Nerostly ani trochu do vejšky, nevoněly, neměly žádnou pořádnou barvu ani se nedaly pořádně okusovat a tak jsem usoudil, že je nejvyšší čas pomoct panče se jich zbavit. Zkusil jsem do jedný tý jakože „kytky“ dloubnout packou a jéje, vyskočila skoro sama. A to se mi moc líbilo. Udělám spoustu práce a zároveň se celej neupracuju. A tak jsem se pustil do díla. Panča povlávala za Kubíkem na vodítku a vůbec si mě nevšímala. Až pak se jí zazdálo, že mě nějak dlouho neviděla a tak se šla podívat, co dělám. A načapala mě, jak už skoro končím se svojí zahradnickou povinností. Zbývalo mi vytáhnout už jen pár kousků z rohu. Panča zaostřila a pak zaječela – Fanouši zmiz odtud, smrade jeden. A pak pronesla lítostivým hlasem něco jako „moje netřesky“, zahnala mě domů a šla si prošetřit vytahanou hromádku, co se z toho dá ještě zachránit.  

No a mně se tím jen potvrdilo, že ženský dělaj aféru úplně ze všeho. Ale neva, svoji povinnost jsem si splnil a ona ať si s těma svýma třeskama pleskama už dělá co chce.

Váš málem třísknutej Fanda