3. listopadu 2011 - Kašlerky

Tuhle ráno se panča probudila a byla celá porouchaná. Prvně jsem to vůbec nevěděl, protože jsem měl moc práce s plastovou flaškou. Někdo ji nechal na chodbě na botníku a zdálo se mi, že nebyla ještě úplně placatá, tak jsem si ji přinesl k panče do postele a tam jsem usilovně pracoval na konečný úpravě. Ta činnost nejspíš  vyluzovala nějakej zvuk, kterej MNĚ vůbec nevadil, ale zato přecitlivělá panča se po chvíli vymrštila do sedu a chtěla na mě něco zařvat. Jenže se jí to vůbec nepovedlo. Místo abych si vyslechl zase špatný slovíčka, tak panča otvírala pusu dočista naprázdno jako nějakej němej komediant a já jsem si tudíž mohl nerušeně hrát dál. Došlo mi, že tentokrát budu v převaze, protože panča vypadala dost chcíple. Všechno ji bolelo a neměla sílu ani na to, aby mě skopla i s flaškou z postele. Tak zase zalezla pod peřinu a já jsem si hned zapsal: první kolo 1 : 0 pro mě.

Když se probrala podruhý a zase si sedla, tak skoro omdlela, protože na peřině uviděla místo mě hovínko. Kamarádi, klid, nejsem prase. Vůbec to totiž nebylo hovínko, byl to jen kousek klacíku, kterej vypadal jako malý hovínko. Ten klacík jsem šlohnul páníkovi, zrovna vyráběl pro panču domeček pro panenky. Teda né prej pro panenky, ale pro gorilky a tyhle klacíky tam nutně potřeboval. Ani nevěděl, že mu jeden zmizel, dokud na něj panča sípavě nezavolala, aby mu ukázala tu hovínkovou pohromu. Zasmál jsem se, jak se nechala napálit a zapsal jsem si: druhý kolo 2 : 0 pro mě.

Panča se napila čaje, přihodila posmrkanej kapesník na velikej kopec, co se jí tam od rána nahromadil a pak si vzala cucavej bonbon, aby vyhnala bolest z krku. Těm bonbonům se prej říká hašlerky, ale já jsem si je rovnou přejmenoval na kašlerky, protože panča je užívala i proto, aby tolik nekašlala. A mě na nich celou dobu něco přitahovalo. Líbilo se mi, jak šustí a taky mě moc bavilo pozorovat, jak je panča vysypala z pytlíku do takový misky, aby je měla pěkně po ruce. Pak ta mrtvola zase usnula a spala dlouho a dlouho a když se probudila, chtěla si vzít další kašlerku. Ale zjistila, že jich  tam má nějak málo. Bylo jí to divný, vždyť přece snědla jen jednu. Už si začala myslet, že je možná kašlerkovo-náměsíčná, ale pak uslyšela pod postelí nějakej zvuk. Byl jsem to já, jezdil jsem po zádech a drápkama se odrážel od prkýnek na posteli, to mám fakt moc rád a dělám to často. Panča se sklonila z postele, aby mě napomenula a v tom to uviděla: dvě zabalený kašlerky tuhle, jedna rozbalená támhle, další papírky vedle postele. Vymátořila se z pelechu a šla je sbírat. Postupně si našla skoro celou misku, ale mně to nevadilo, já jsem si s nima už svoje užil. Provedl jsem pár pokusů, třeba jestli kašlerky plavou v misce s vodou, jestli se dají zahrabat mezi granule, jestli je panča objeví i ve skříni mezi kabelkama. Musím uznat, že pátrání jí šlo docela dobře a tak myslím tohle kolo skončilo remízou. I tak je skóre dobrý: 3 : 1 pro mě.

Nakonec se panča vrátila celá zpocená do postele a našla poslední rozbalenou ulepenou kašlerku pod polštářem. Zaslechl jsem, jak si pro sebe chrochtá něco o praseti, tak doufám, že si s páníkem nechtějí po Vendelínovi pořídit ještě nějakýho pašíka. To bych už teda nedal.

Váš kašlerkovej Fanda