27. února 2013 - Ztracenej kroužek

Tuhle mi panča řekla - Fando, ty nějak sekáš dobrotu, ne? Prvně jsem se trochu lekl, z čeho mě to zase obviňuje a honem jsem rozhlídl kolem, jestli jsem fakt něco neudělal. Ale pak jsem si uvědomil, že je to pěkná blbost. Prosím vás, už jste někdy viděli nějakýho kocourka, že by něco sekal? Copak by panča svěřila chudákovi Fandovi nějakou sekeru? A i kdybych ji měl, tak proč bych s ní sekal dobrotu? Gourmetka přece můžu normálka slízat, není to nic tvrdýho, co bych musel sekat. Takže jsem zůstal v klidu, panča měla asi vidiny.

Zalezlo mi to ale do hlavy a tak jsem pak celej den myslel na sekání dobroty. Nic novýho jsem nevymyslel, ale byl jsem z toho v noci dočista čilej. A tak když všichni spali, povedl se mi náramnej kousek. Dostal jsem se na úzkou polici, co mají páníci vysoko nad postelí a to se mi podařilo úplně poprvý v životě, takže jsem na to byl náležitě pyšnej. Nebylo to totiž vůbec jednoduchý, ale tak dlouho jsem si vyměřoval skok z parapetu a propočítával jsem sílu odrazu v poměru k statné podsádce, až mi to konečně přineslo úspěch. 

Producíroval jsem se po polici jako gymnastka po kladině a postupně shazoval překážky, který mi stály v cestě. Posílal jsem je dolů do měkkýho a panče se určitě zdálo, že na zem padají meteority, protože  jí každou chvíli něco žuchlo na peřinu. Byly to samý nepotřebný věci, jako pár fotek v rámečcích, nějakej plyšoun, páníkovo autíčko a další podobnej nepořádek. Vzbudilo to akorát Kubu, kterej spal uprostřed postele, ale ten pro mě neznamenal žádný nebezpečí. Na konci cesty jsem došel k něčemu zajímavýmu. Byla to taková useklá člověcká packa a na prstech měla navlečený různý prstýnky. Ta packa neměla velkou stabilitu a tak ji panča připevnila ještě plastelínou, aby se jí nepřevrhla. Jenže když jsem se k ní přiblížil já, tak packa svůj boj se stabilitou vzdala a překlopila se. Při úklonu nedopadla na peřinu do měkkýho jako všechno ostatní, ale řachla přímo na zem. Ozvalo se hlasitý cinkybřinky a panča se při tom hluku bůhvíproč vymrštila z postele. Vůbec nevěděla, jak se jmenuje, co je za den a kolik je hodin. Rozsvítila světlo a na posteli našla rozličné předměty, ale vůbec to nebyly ty meteority ze sna, i když si panča asi furt myslela, že jo, protože řekla no to se mi snad jenom zdá. Ale že bylo všechno v jednom kuse, tak panča ani moc nezuřila, aby se zbytečně moc neprobudila. Jenže pak zapátrala, co teda způsobilo to cinkybřinky, podívala se na zem a tam ležela  ta rozbitá packa a prstýnky byly rozlítlý do všech stran. Panča zvedla hlavu směrem ke mně a procedila skrz zuby něco, co mi znělo skoro jako SMRADE JEDEN a začala sbírat ty svoje kroužky. Našla je asi všechny, až na jeden, kterej byl zrovínka důležitej, protože ho jednou dostala od páníka prej na nějaký radnici. A ten je teď dočista ztracenej. Panča prohledala všechno kolem dokola, s páníkem druhej den odtáhli postel, jestli se nezakutálel někam do útrob mojí schovky, ale kroužek není. Panča přemejšlí, jestli nemá začít lustrovat naše hovínka, kdyby to náhodou někdo spolkl, ale to prej snad ten kroužek radši oželí. Trochu mě podezírá, že jsem si stopil prstýnek pro Waldinku, ale copak bych svojí nevěstě nabízel nějaký obnošený zboží???

A tak je panča zatím neokroužkovaná, možná už ani není ženatá a já jsem spokojenej, že sice jsem si žádnou dobrotu nenasekal, ale zato jsem překonal osobní rekord ve skoku do výšky. A to se přece počítá.

Váš výškový pracovník Fanda

P.S. Chci panče udělat radost a tak zkouším, jestli jsem přece jen ten kroužek nespolknul...