27. ledna 2011 - Zrada

NEVESELÝ ZÁPIS O ZRADĚ!!!

Doufám, že jsem teď udělal dostatečně velkou odmlku, aby to zapůsobilo správně dramaticky. Tak teda abych objasnil, co se stalo. Máme dole takovou verandu, na kterou moc rád chodím, hlavně v létě, protože tam ležím na lavičce a vidím, co se děje venku. Ale i teď v zimě stačí, aby panča zachrastila klíčema, kterýma odemyká dveře, co vedou z chodby na tu verandičku a už se můžu přerazit na schodech, jak rychle letím dolů, abych nezmeškal otevření dveří. No a ten den panča s někým mluvila telefonem. Já jsem neposlouchal, protože jsem slušně vychovanej kocour, ale přece jen jsem zaslechl něco jako "... dobře.... kolem pátý..... budeme připraveni....ano, pět koček....." Nedávalo to žádný smysl, ale přesto jsem nějaký podezření už pojal. A pak se blížila ta osudná pátá hodina. Panča šla dolů k těm dveřím a dělala jakoby nic, divže si ještě nepohvizdovala. Vzala klíče a schválně s nima hodně chrastila, abysme to všichni dobře slyšeli. Vendelín byl v tu dobu zavřenej jinde, aby nás nezlobil a tak jak panča otevřela dveře na verandu, první tam vlítl Kuba, hned po něm Emča a pak Frodo. Já jsem ale cejtil něco zkaženýho ve vzduchu a tak jsem se zastavil v půlce schodů a dál jsem nešel. Panče zatrnulo, protože mě prostě MUSELA dostat na verandu. Vydala se ke mně a mluvila na mě tak sladce, až jsem se z toho divže nerozvrněl. Prej Faní, no pocém, podívej se, verandička je otevřená, pojď tam se mnou, dostaneš nějakou dobrůtku, jo? A já trubka jsem jí na ty její sladký slovíčka naletěl a nechal se dokonce vzít do náručí. Jak mě panča jednou držela, tak mě pořádně chytla, abych se nevysmekl a letěla se mnou na verandu, kde už čekal páník, aby za náma honem zabouchl dveře. A to už jsem natuty věděl, že jsem v pasti! Zrádná panča! Podíval jsem se na ní tak, že normální člověk by z toho zkameněl hrůzou, ale ona ne. Ještě mě šla drze hladit po hlavě a furt se mi vnucovala, prej abych se nebál. A to už jsem se začal opravdicky bát. Najednou se vám za těma dveřma zvenku objevil takovej velkej chlap, co už u nás párkrát byl a kterýho nemám ani trochu rád, i když na sobě zrovna neměl bílej plášť. Zalítl jsem okamžitě pod lavici a doufal, že si mě nevšiml. Všichni jsme se klepali z toho, co se bude dít, ale kočky, ze mě jedinýho začal vycházet takovej divnej zvuk, něco jako ne-éééééééééééééé-auuuuuuuuuu-ééééééééé. Šmarjá, to bylo něco, já to vůbec nemohl zastavit a panča, ta zrádná potvora, se mi ještě začala smát a VŮBEC jí mě nebylo líto. No a pak nás začala chytat jednoho po druhým a ten velkej chlap si na nás připravil jehlu a tou jehlou nás každýho bodl, teda fakt jsem si nepomyslel, jakou máme doma sadistku. Naštěstí to proběhlo docela rychle a když jsme byli všichni hotový, tak konečně panča otevřela ty dveře a my jsme se málem o sebe přerazili, jak jsme vylítli z verandy nahoru do schovek. Panča pak ještě přinesla Mášu, která chrněla a vůbec o žádným nebezpečí nevěděla. Vendelín se toho vůbec neúčastnil, protože ten už byl celej pobodanej od jinýho doktora. Verandička už teď není moje oblíbený místo, to vám teda řeknu. A může za to panča a taky že jsem s ní pár dní vůbec nemluvil. To jste měli vidět, jak za mnou furt dolejzala. Ale nejsem žádný hej počkej. Musela si to pěkně odčinit. Dostal jsem šunku a gourmetka a sejra mazlavýho a ještě pastičku na chlupy v bříšku, kterou mám rád.
Teď už nějaká doba uplynula a fakt mě mrzí, že se ten zradivej pocit vytrácí, děsně bych potřeboval si ho v sobě udržet, aby panča byla furt napnutá, jestli jsem jí už odpustil a musela si mě udobřovat. Ale co, třeba zase provede něco jinýho a to už budu zase opravdicky naprdnutej, né?

Váš celej navočkovanej Fanda