Dneska vám kámošové napíšu, jak jsem byl užitečnej při mytí okna. Panča si mě vůbec nemohla vynachválit, fakt. Tak předně musím říct, že je panička ještě furt nemocná, ale už je jí přece jen líp a tak jí chytají roupy. Když jel páníček něco nakoupit, tak si řekla, že by mohla třeba umejt okna. Jé, to byla vážně legrace. Panča prvně sundala z okna všechny kytky a dala je na stůl. Jenže, znáte to, ženská logika. Vůbec je neseřadila tak, jak by měly být a tak jsem je trochu upravoval, až jedna nešikovná spadla dolů. Myslíte, že se mi za to dostalo vděku? No ani náhodou. Panča mě místo toho vyhodila za dveře. Jenže já jsem se nedal a tak dlouho jsem do těch dveří mlátil packou, až mi je zase otevřela. Vymámila ze mě slib, že budu sekat dobrotu a to jsem jí klidně slíbil, protože já jsem přece kocourek a těmhle slovům nerozumím, tak co bych jí to neslíbil. A pak jsme začali. Panča měla pochopení pro to, že do hlubokýho kýble by se mi blbě lezlo a tak napustila vodu do nízkýho lavorku. No to vám bylo žůžo. Však už jsem říkal, že jsem malej vodník a vodu mám rád a tak jsem prvně zkoušel tlapkama, jestli voda není moc horká nebo zase studená. Zkoušel jsem to tak pilně, až jsem plno vody vycákal a celej parapet byl mokrej. Koukal jsem po očku po paničce, ale ta dělala, že jí to snad ani nevadí, no páni, ona je snad vážně furt nemocná. A pak teprve začala pořádná akce. Panička to okno otevřela dokořán a přede mnou se objevil úplně novej svět, protože z týhle strany náš barák vůbec neznám. A tak jsem ani na chvilku nezaváhal a už jsem byl venku. Tam vám to bylo ale parádní, jsou tam nasázený keříky a stromy a fakticky zajímavě voněly, u každýho jsem se zastavil a rozjímal, kdo to tudy asi šel. Škoda, že mě panča furt rušila svým vyřváváním, ať mažu zpátky domů. Bála se pro mě jít, protože by musela buď oknem jako já a nebo obejít celej barák a to se bála, že mezitím zmizím. Navíc byla oblečená ve svým spacím munduru, no to byla vážně prča. Ale nakonec vyhrála, protože se na cestě objevil nějakej neznámej člověk a tak jsem zase radši honem hupl dovnitř. Panča se na mě zlobila, ale byla ráda, že jsem zpátky a tak mě ani moc nevyhubovala a honem zavřela to okno. Usoudil jsem, že zatím bylo dost zábavy a práce nic moc a tak jsem začal fakt pomáhat. Abych důkladně setřel z oken špínu, postavil jsem se na zadní a pěkně jsem mydlil skla pacičkama. Panče se to zase nějak nezdálo a tak mě furt sundávala dolů, ale já jsem byl neoblomnej a pracoval jsem dál. Potom jsem si všiml, že na podlaze leží role papírových utěrek a tak jsem za nima skočil dolů. Panča byla ráda, že už má ode mě pokoj a nevšímala si mě. Ani jí nepřišly divný ty zvuky, co zněly asi jako - škub, pliv, škub, pliv. No a pak chtěla vyleštit okna a když viděla, jak jsem jí vypreparoval ty utěrky, tak jen vytřeštila oči a zařvala Fanouši, už toho sakra nech! To se mě trochu dotklo, jen jsem chtěl, aby na těch utěrkách měla pěknej vzorek. No ale nakonec jsem si to u ní zase vyžehlil, to když jsem v samým závěru, kdy okno bylo umytý a vyleštěný, namočil do vody ocásek a okno s ním ještě trochu přeblýskl. Panča řekla, že končí, protože na tohle fakt už nemá nervy. To jí asi došly nějaký ty mycí prostředky nebo co. Pravda je, že další okna už nemyla, ale já bych se do nich klidně pustil.
Práce všeho druhu, to jsem přece já, váš Fanda.
2024 ©