Doma je teď celkem nuda. Ven se moc nechodí, panča furt něco dělá, Vendelín s Bezvocasou jsou většinou zavření dole a tak co má asi tak jeden kocourek pořád dělat, že jo? Je pravda, že nějakou menší zábavu si vždycky najdu a protože opakování je matka moudrosti, tak opakovaně, pravidelně a opravdu precizně každý den tahám věci ze skříně, ale to už je stará ohraná písnička. Bylo prostě potřeba poohlídnout se po něčem jiným. A jak jsem se tak porozhlížel, padl mi do oka odchlípnutej kus modrýho papíru na zdi, kterej se přímo nabízel ke spolupráci. Skoro jsem zapomněl, že jsem si ho už dřív takhle pěkně předpřipravil. Bejvala tam totiž taková nafouklá bublina, která nevypadala moc esteticky a tak jsem ji trochu propíchl, aby splaskla. Ta dírka se pak pořád nějak zvětšovala, až tam najednou visel ten parádní odchlíplej kousek. Teď jsem ho chytil do zoubků a udělalo to škrrrrrrrr. To bylo fakt moc krásný. Chytil jsem to znova a teď to udělalo škr škr škr. Už to nešlo tak lehce jako předtím, ale Fanda se nikdy nevzdává, to je snad všem jasný. A tak jsem se do toho opřel plnou parou a najednou ten papír povolil celej, udělalo to jedno velký škrrrr plác bum a celej velkej kus ležel na zemi a s ním i trochu zdi. Panča slyšela nějakej podivnej šramot a tak přišla na kontrolu. To, co uviděla, bylo podle mě moc hezký. Ležel jsem jako vydra na zádíčkách na koberci mezi tím zďovým nadělením, kolem mě plno natrhaných malých papírků a v zubech jsem si slastně přežvykoval velkej kus modrý tapety. Zeď na rohu vypadala bez svýho svetýrku dočista nahatě a panče asi prdly nervíky, protože na ni zaječela: KURNÍK TY POTVORO JEDNA MIZERNÁ, BUDE UŽ TADY NĚKDY KONEČNĚ KLID??? Ta to teda dostala, ta zeď, viďte? Za trest ji panča s páníkem hned druhej den přelepili jiným kouskem tapety a řeknu vám, že teď to tam drží jak přibitý a budu mít dost práce dostat se tomu pod kabát.
Váš šikovnej Pat a Mat Fanda