Moji milí kamarádi, dnes vám naposled píšu coby obyčejnskej Fanda. Rozhodl jsem se totiž, že budu umělcem a to nejspíš hudebníkem. Uvědomil jsem si, jaký mám v hlase obrovský potencionál a rozhodl se to využít. S tréninkem jsem poctivě začal v neděli v noci. To mi totiž přišlo jako nejlepší start. V noci je taková zvláštní akustika a všechno se krásně nese a rozlíhá. Přišel jsem tedy k panče do ložnice, usadil se k ní na postel a začal se zpěvem. A-úúúúúúúúúúúúúúú, a-úúúúúúúúúúúúúúú - vidíte ten rozdíl, žádný obyčejný mňaaaau, ale prostě umělecký a-úúúúú. Prvně jsem začal ve špatný tónině, ale hned jsem se opravil a postupně se propracoval až do ohromných výšin, ve kterých se moje vysokočárkové úúúúúú jistě neslo až do širokého okolí. Marně panča zalízala pod peřinu, marně si zacpávala ušiska. Moje a-úúúúúúúúúúúú ji dostihlo všude. Ale to nebylo všechno. Jenom zpěvem bych se totiž v uměleckém světě asi neuživil, takových zpěváků přece je. A tak jsem ke svému trylkování přidal i bicí nástroj. To už ovládám dokonale. Posadím se do pozice a la bobr anebo pro větší dynamiku se postavím na zadní a v rychlým tempu tluču do zrcadla na skříni. To byste nevěřili, jak nádherně to zní a společně s mým zpěvem bych myslím nepropadl ani v nějaký tý soutěži Miciny a hafíci hledají talent. Klidně mi můžete říkat Fanda Starr, tak se prej jmenoval jeden slavnej bubeníček. Panča už byla zase na nervy, řeknu vám, že mi přijde tak trochu labilní. Vyslovila i výhrůžku, že ať se těším, jak ráno dostanu na prdel. A představte si, co se stalo. Ráno páník vstal, přinesl nějakou metličku s mašlí a na prdel dostala panča. To jsem se ale smál. Páník asi myslel, že v noci takhle zlobila panča. S metličkou a výpraskem jsem mu ochotně pomáhal, ať panča vidí, že mi příště nemá co vyhrožovat.
Váš docela nezmlácenej Fanda
2024 ©