Ááách, to zase byla noc. Trochu jsem si zazlobil, ale pak jsem si to myslím zase hned vyžehlil. Začal jsem tím, že jsem si chtěl udělat pohodlí a tak jsem si otevřel skříň. Má zašupovací dveře, ale ty už jsem se dávno naučil otvírat, kdepak na mě s dveřma. Takže jsem si otevřel dveře a packou jsem z tý mezery postupně vytahal celou kupu triček, co tam byly pěkně naskládaný. Pravda, když spadly na zem, tak už tak poskládaný nevypadaly, ale s tím si já hlavu lámat nemusím. Na tý hromádce se dost dobře leželo, tak jsem si trochu dáchl a taky jsem si potřeboval promyslet, co dál. Tak třeba bych mohl skákat paničce po noze, ne? To není špatnej nápad, škoda, že se to líbilo akorát mně. Za chvilku mě to přestalo bavit, protože panča se zahrabala pod peřinu jako do spacáku, takže jsem na ni nemohl. A tak jsem si řekl, že půjdu skotačit na balkon. Ale co to? Proč jsou jako dveře zavřený? To přece nebejvá! Na tohle musím paničku vzbudit. Prvně jsem to zkusil tenkým tenorem. Zpíval jsem tak krásně, že se panča začala vrtět, to si asi myslela, že jí zpívá nějakej ten pavarotý nebo jak se ten chlápek jmenuje. No ale úplně se ještě neprobrala, tak jsem trochu přidal na hlasitosti. To už přece musela slyšet, že jsem to já, ale zase z tý postele nevylezla. A tak jsem se naštval a zplna hrdla jsem zaječel něco, co prej znělo jako "panimaňaaaaaaaa". Žjova, to byla rychlost, s jakou se posadila. Naštěstí pochopila, co chci a tak teda s nadáváním vylezla z postele, že mi jako ty zatracený dveře otevře. No a přitom málem spadla kvůli tý hromadě na zemi, co jsem tam natahal. Ale to přece není moje vina, má se koukat pod nohy, ne? No prostě v noci se to dějou věci. Na balkoně mě to moc dlouho nebavilo, bylo tam ticho a nic nelítalo, tak jsem si řekl, že mám zrovinka chuť na mazlení. Šup za paničkou, vím, že tomuhle nikdy neodolá. A taky že ne, stačilo ji párkrát ducnout hlavou a projít se jí po vlasech, to nesnáší, protože to prej tahá. A tak zase vstala. Já jsem jí ukazoval cestu, kam za mnou má jít, vždycky jsem sebou řízl na zem, aby mě hladila a hned jsem zase vyskočil a utíkal kousek dopředu. Panička za mnou šla, jako by byla na provázku. Konečně jsme se dostali na místo, kam jsem potřeboval a já jsem si lehl na sedačku a nastavil paničce bříško. Začala mě hladit a kočky a kocouři, to vám bylo takový blaho, že jsem se z toho dočista rozchrochtal blahem. Fakt, já vím, že vy možná předete a vrníte, ale já prostě chrochtám. A nejenže chrochtám, ale taky se úplně roztýkám do všech stran, no zkrátka si to děsně užívám, panča říká, že vypadám jako šťastná vydra. Většinou mě takovejhle záchvat bere v noci a to se nechám hladit děsně dlouho a když se náhodou stane, že u toho panička usíná a zanedbává mě, tak ji lehkým kousnutím upozorním, že jsme ještě neskončili. Pak ale ty rána.... to spím jako andílek a docela mě zlobí, že panča vstává a dělá kravál a budí mě to. Nemají ti lidi žádný vychování.
Včera nám taky odjela Mrkva, škoda, zrovna když jsem si na ni tak krásně zvykl a mohl jsem ji sem tam trochu profackovat.
Tak a půjdu si lehnout, dělat v noci společníka je fakt docela vyčerpávající. Mějte se kámošové hezky, já tady budu ještě zítra, ale pak panička zase jede na dovolenou a krabička bude vypnutá, tak nebudu moct psát. Vrátí se až 5. září, to si ani neumím na drápkách spočítat, kdy to bude. Ale slíbila mi, že pak spolu všechno doženeme.
Moc vás zdraví straaaaašně hodnej kocourek Fanda
2024 ©