25. července 2011 - Fanda a (skoro) suši

Tak tuhle se panča zase předvedla. Dělali s páníkem novou podlahu, aby už nemuseli furt odchlupovávat koberec a aby nám to tam pěkně klouzalo, až se budeme honit. Když odsunuli sedačku, aby pod ní mohli pokračovat, tak tam  našli schovanou docela čerstvě chcíplou myš. Panča už ji málem sebrala, protože si prvně myslela, že je to ožužlaná hračka, ale pak si TOHO naštěstí zavčas všimla, jinak by tady dneska už asi nebyla. Prej by jí klepla nějaká Pepka. Škoda, že tu trofej aspoň nevyfotila, protože pak by ministryně životního prostředí Julinka mohla zase upřesnit, zda to byla myška polní, rejsek nebo dokonce krtek, ale v tu chvíli prej byla panča ráda, že se neskácela k zemi, natož aby si vzpomněla na nějakej foťák. Páník to musel honem odklidit a začalo vyšetřování, kdo, kdy, kde, proč a jak. Počet podezřelých se zúžil z původních pěti na pouhé dva jedince, a to sice na Froda a mě. Páč kdo další by mohl podobný zločin spáchat?

1)      Máša? Ta zásadně na lov myší dlabe

2)      Kuba? Ten chodí na vodítku, není šance, že by něco ulovenýho propašoval domů

3)      Vendelín prdelín? Ven nechodí vůbec

Takže jsme tu po tý selekci zbyli my dva kluci, já a Frodo. Panča určo neví, kerej z nás je ten hříšnej a já jí to neprozradím, jen ať si tu hlavu láme. Stejně na nic nepřijde. Vám to ale říct můžu, protože vím, že mě nebonznete. Frodo totiž neloví, ten venku leda tak romanticky očuchává keře a když se mu zdají málo aromatický, tak si je přivoní vlastním parfémem, mávajíc přitom kolemjdoucím na pozdrav ocáskem. Tudíž je záhada objasněna, byl jsem to já. Prostě jsem chtěl jednou vyzkoušet svůj vlastní recepis na sušenou myš anébrž suši z myši. A to už teď neochutnám, když se myš nesuší, ale je dočista navěky vyhozená. Navíc prej nastanou nápravný opatření, aby se podobný nálezy už nikdá doma neopakovaly. Prvně jsem nevěděl jaký, ale teď už to vím. Prostě když jsme venku, tak jsou dveře domů zavřený a já si nemůžu svobodně prolítávat sem a tam a nosit si domů suroviny na další zpracování. Tomu říkám teror, kamarádi. Ještě mám pořád šanci propašovat úlovek domů jako můj slavný předchůdce Bertík, a to sice v břiše a pak to doma vyblinkat. Ale něco mi říká, že to už tak ňák nebude ono. Prostě pro nápady ubohýho Fandy doma nemá nikdo pochopení. Přitom kdyby se to ujalo, mohl jsem si směle otevřít stánek s rychlým občerstvením, pojmenoval bych ho McMouse a státu jsem tak mohl velkou měrou pomoct na daních. Takhle ať se díky nepřejícný panče vyhrabává z dluhů sám.

Váš neuznalej Fanda

(kontroluju Frodíka, jak kontroluje keře)