Vánoce, svátky klidu, nebo tak nějak se to prej říká. Tak ať to ale někdo vysvětlí tomu našemu Krakenovi. Tak totiž panča přejmenovala Vendelína. Vždycky když šla za ním dolů, tak říkala, že jde vypustit Krakena. Já mu říkám pořád chlupatý pometlo a někdy taky divokej zmetek. Myslíte, že jsme se spolu během těch svátků klidu zbratřili? No to leda tak tůhle. Řeknu vám, že kdybych byl slabší povaha, tak už jsem z těch jeho výpadů dávno dostal psotník. No a tak to u nás pokračuje ve starých kolejích. Pometlo je dole a my nahoře a dohromady nás panča pustí jenom když drží hlídku. Měla tím tak trochu zkažený Vánoce, protože dolů na dárky jsme ani nešli, byl tam jen Kraken a my jsme se tam nešli podívat ani potom, když Krakena zavřela jinam. A tak byl pro panču největší dárek, když jsem se konečně jednoho dne, když Krakem spal nahoře, přišel podívat dolů do obejváku, tam, kam jsem si předtím chodíval, kdykoliv se mi zamanulo. Jé, to hned panča vycvakala obrázků, aby na mě měla památku, až tam zase dlouho nepůjdu.
No ale jinak jsme se měli všichni dobře. Dostali jsme plno hraček a dobrot a taky sušenou šantu, po který jsem se moc krásně vyválel, až jsem měl záda celý sušený a šanto-puntíkatý a panča mě musela pěkně vykartáčovat, abych byl zase fešnej. Pár dárečků, hlavně těch člověkáckých, se mi povedlo načnout už před Vánocema, kdy je měla panča pěkně zabalený a nachystaný a že je donese dolů ke stromečku. Já jsem to balení prošvihl, protože jsem zrovna měl důležitej spánek a moc jsem se pak zlobil, že mě panča na to nevzbudila, když moc dobře ví, jak mě baví při tom pomáhat. A tak když už teda bylo všechno zabalený, tak jsem kolem tý hromádky zvědavě kroužil a semtam jsem do nějakýho balíčku zkoušel seknout packou a představte si, on ten papír párkrát pěkně popraskal a zůstaly v něm díry. Panča se prvně trochu zlobila a dala mi na packu takovou lepivou pásku, ať to prej spravím. A já jsem se tý pásky vůbec nemohl zbavit, mával jsem packou nahoru a dolů a ze strany na stranu a furt mi tam držela jak přilepená. No jestli to nebylo tím, že byla lepivá. Ale pak se panča smilovala a sundala mi to a zároveň mě s tím trochu odchlupila. A řekla, že ty balíčky už tak nechá, protože je na nich prej můj podpis. Takže jsem se podepisoval a ani jsem o tom nevěděl, takovej jsem já pašák. Taky se mi povedlo vyšplhat se po koupelnovým závěsu až nahoru a panča mi řekla, že vypadám jako tlustá veverka. Má štěstí, že nejsem urážlivej. Páník vyrobil pro pometlo takovou hračku, prostě je to provázek na klacíku a všechny nás to děsně baví a tak jsem si řekl, proč by to měl mít jen drzej přistěhovalej Vendelín a jednou když zase spal, tak jsem mu to čmajzl a odtáhl pod postel. Tam je to totiž docela bezpečný, pometlo tam za náma neleze a tak si tam pro případ nouze shromažďuju věci. Tuhle mi panča chtěla něco uzmout i přesto, že jsem tam zrovna ležel a hlídal si to, tak jsem ji pro výstrahu kousl do ruky. Třeba ji to naučí slušnosti a bude mi krást věci, až u toho aspoň nebudu. Ti člověci jsou fakt někdy dost otravní, to vám povím. Třeba ječí, když ponožky ze sušáku stáhnu a nahážu je do záchodu. To jsem si pak vyslechl nejapný poznámky nejen já, ale i páník, kterej nezavřel prkýnko. Takže nakonec jsem v tom byl vlastně docela nevinně, protože kdyby páník zavřel prkno, já bych hodil ponožky leda tak na zem. No a takhle je to u nás furt, někdo něco udělá špatně a hned se to hodí na Fandu, ubožáčka jednoho.
Takže kamarádi moji milí, mějte se krásně, já vám všem moc děkuju, že jste mi psali a na panču dohlídnu. Ona na konci roku ani nepouštěla počítač, aby ji zbytečně nelákalo vysedět do židle důlek.
Zdraví vás váš novoroční Fanda
2024 ©