Kamarádi, měl jsem průšvih. Panča byla mírně hysterická a dokonce i nějaká ta slza ukápla, ale už ji to naštěstí přešlo. Já nevím, že ti člověci a hlavně ženský furt všechno tak prožívaj. No a co se teda stalo? Už jsem tady psal o takovým tom košíku, do kterýho si panča dává voňavý dobroty, když dělají ohýnek. Ten košík jsem už notně upravil, takže nemá ucho a vůbec je celej moc krásně ohryzanej. A abych ho nedohryzal úplně a prej taky pro moje dobro, abych si nezarazil kus proutí do pusy, dala panča ten košík na vysokou skříň, aby tam byl přede mnou chráněnej. Jenže mně to furt nedalo, že už bych si nemohl pokousat a tak jsem tak dlouho špekuloval, jak na něj, až jsem nahoru na tu skříň normálka vyskočil. Panča furt nechápe jak, protože mi u toho nesvědčila, ale zato mi pak svědčila u následků. Když jsem si totiž pohryzal a chtěl skočit dolů, tak jsem sebou přitom smetl nejen ten košík, ale taky takovou pěknou velikou keramickou kočku, která tam ležela a dívala se dolů a všechno to tam hlídala. Byla prej moc drahá a panča ji měla ráda a věřila, že tam nahoře bude v bezpečí. Řeknu vám teda, že nadělala pořádnej randál, když spadla dolů. Pak už nebyla veliká, ale změnila se na spoustu malých koťátek. Panča slyšela ten šrumec až zvenku, tak přilítla dovnitř a uviděla moje vykulený oči, jak hledí na tu spoušť. Zrovna jsem si říkal, jak je bezvadný, že už je ten košík zase dole, protože přece jen ten výskok nahoru nebyl moc pohodlnej. A taky jsem si myslel, že panča ocení, že se už nebude muset natahovat, až si ho bude chtít vzít. Ale kdepák. Místo toho se chytla za hlavu a hlesla - ty smrade jeden chlupatej, zmizni odsud nebo ti už namelu! Tak jsem zmizel, ale co mi chtěla namlet, to jsem se nedozvěděl. Pak jsem ještě přišel pomoct při zametání tý nakouskovaný kočičky, ale panča mě normálka vyhnala smetákem. No prostě za dobrotu na žebrotu, to se jeden fakt nezavděčí.
Váš vymetenej Fanda
2024 ©