Abych to teda upřesnil, já jsem odborník na všechno, ne jenom na záchody. Taky co s takovou úzkou specializací. K záchodům mám ale opravdu dobrý vztah. Doma máme celkem čtyři kadibudky. Dvě jsou skoro stejný. Mají boudičku, kterou asi nikdo jinej doma nemá. Boudička má totiž původní vysoký boky, ale nemá střechu. Střecha se musela hned po zakoupení odpižlat nožem, protože jsme do takovýho stísněnýho prostoru odmítali chodit. Né že bych byl nějakej klaustrofobik, ale při vykonávání potřeby mám rád svoje pohodlí a fakticky se mi mnohem líp tlačí, když u toho můžu stát a být předníma packama zapřený o záchod. A to se střechou nad hlavou prostě nešlo, takže panča uznala moje důvody a střecha zmizela. Stěny jsou ale důležité a mají svoje opodstatnění:
1) Zabránění vzniku písečné poušti
Před uložením hovínka do písku si dávám moc záležet na správně vyhrabaný jamce. To není jen tak, když hrabete a hrabete a on se vám písek pořád znova sype zpátky. Někdy to dá víc práce než zahrabávání, který následuje po vytvořeném díle. Dbám na to, aby to vypadalo, jako že tam nikdy nikdo nebyl a tak zahrabávám fakt důkladně. Někdy to trvá 5 minut, jindy i čtvrt hodiny, přijde na to, co mám zrovna dalšího na práci. Kolikrát už odejdu a panča si oddychne, že může konečně nastoupit na lopatkovou šichtu, ale mně to nedá a ještě se vrátím zpátky a dílo dodělávám, dokud nejsem stoprocentně spokojený. Panča už pomalu ztrácí nervy a poštěkává na mě HERNAJS ZMIZNI UŽ, HRABOŠI JEDEN!!!, ale já se nedám odradit a zašel jsem v té zálibě tak daleko, že dokonce zahrabávám i po méně důkladných kamarádech a dílo dokončuju ještě i po cestě ze záchodu, kdy hrabu po zemi, po schodech nebo po zdech. Klidně mi říkejte Hraboši jako panča, neurazím se.
2) Zabránění Frodíkovu přečurávání
Ano, tenhle bod není o mně, já totiž vím, že si mám při čurání přičapnout jako každej normální kocour. Ne tak Frodo. Vleze do záchodu, prďku vystrčí nahoru a čurá. A tady jistě pochopíte význam stěn. Správně, čurání se odráží od plastu zpátky do záchodu, panča pak jen vezme mokrej ubrousek, stěnu otře, Frodíkovi naoko vynadá a je hotovo.
Takže to by byly naše dva záchody. Další je takovej malej a putovní, jde zrovna tam, kde je potřeba, když někdo z nás musí být oddělenej, tak aby se měl do čeho vyčurat a nečural třeba na vytáhnutý hadry a tak.
No a čtvrtej záchod, ten je prostě boží. Původně byl taky takovej nízkej, bezboudičkovej a koupil se, když přišel Venda. Prvně byl jen jeho, ale teď když už si Vendelín chodí, kam chce, tak jsem si řekl, že budu chodit já zase na jeho záchod. Je totiž právě kvůli bodu 1) posazenej do papírový krabice, která mu tím pádem vytvořila vysoký stěny. A tak když jsem na tom záchodě, vůbec nezahálím. Někdo si třeba čte noviny, jinej luští křížovky a já koušu stěny. Jednu takovou záchodovou krabici už panča vyhodila, protože místo stěny měla veliký vykousaný okno. A tak našla jinou krabici, ale i tý se už dostávám na kloub. Prostě není nad to, najít si zábavu v každý situaci. A na to jsem já odborník, to si klidně zapište za uši. Jo a víte, co je výborný? Že panča pak nemusí vybírat jen nudný hovínka, ale taky krásně tvarovaný kusy vykousanýho papíru. A to vše jen díky mně. Snad se za to jednou dočkám uznání.
Váš umělecky založený záchodový odborník Fanda
Tyhle zuby toho zvládnou fakt hodně
No a takhle nějak momentálně vypadá moje započatý dílo
Myslím, že ještě mám co dělat, než probourám to okno, co?
. Tak držím palce, ať se i dál tak daří
Ale máš pravdu, co si jeden nedodělá, to prostě nemá. 
Ahoj Fanda 
2024 ©