Včera jsme doma měli prču. Přijela k nám totiž na pár dní na prázdniny chlupatá kámoška Mrkvička. To je takovej králíček, abyste si nemysleli, že mi zase panička koupila mrkvičku s chlupama. No a tak jsem ji šel přivítat. Když říkám přivítat, tak myslím jako očuchat, otlapkat, zjistit, jaká je situace. Byla zavřená v kleci, tak jsem byl za hrdinu, fakticky jsem se vůbec nebál. Přišel se mnou i Kuba a tomu málem vylezly ty jeho žlutý oči z důlků. Vůbec nemohl pochopit co a jak a proč a kdy. Já jsem samozřejmě všechno věděl, tak jsem mohl dělat chytrýho. No ale pak panča otevřela klec a Mrkvička vyskočila ven. Šmankote, tak rychle jsem to teda nečekal. Lekl jsem se, až jsem vyskočil na stůl, jako bych měl na packách pérka. Kuba se taky lekl a skočil paničce do náručí. Mrkva se nelekla ničeho a klidně si skákala dál po podlaze, jako by se nechumelilo. A tak jsme se oba s Kubou zase osmělili a nenápadně jsme slezli dolů za ní. Já jsem chtěl být neviditelnej, tak jsem se za ní plazil po břiše a Kuba ji šel zezadu trochu očuchat, jestli je fakt živá. Ale pokaždý, když se k nám Mrkva otočila, tak jsme honem skočili někam nahoru. Panča se tomu nasmála a říkala, že jsme teda pěkní poseroutkové. Nevím sice, co to je, ale moc se mi to nelíbí. Uvidíme, jak to bude vypadat dneska. Teď je panča pryč a Mrkva je v kleci, ale až přijde domů, tak si zase budeme hrát na vojáky v zákopu. Panička jí chce přinýst nějaký větvičky na okusování, tak si rozhodně musím ukrást aspoň jednu pro sebe.
Tak zatím mrkvím zdar, zdraví vás Fanda
2024 ©