2. ledna 2012 - Vánoce, Vánoce odcházejí ...

… a já jsem vážně docela rád. Ne jako že bych neměl rád Vánoce, to bych byl přece divnej Fanda. Každej má rád dárečky a ten bezvadnej nepořádek, kterej po rozbalení vznikne a je jasný, že ozdobenej stromeček a na něm pověšený hopíci jsou taky parádní zábava. Ale letos to bylo všechno nějaký jiný. Panča nebyla skoro vůbec doma, pořád jezdila na návštěvu za svojí sestrou, která byla zrovna vypuštěná z člověčenský nemocnice a tak jsme si doma hodně užívali my kočičí kluci sami. Ustanovil jsem se velitelem Froda a Kubajzníka a Vendelín si velel sám sobě, protože on je taková samostatná chlupatá jednotka.

No ale né že bych o těch Vánocích zahálel. Pár kousků se mi povedlo, to se zase musí nechat. Tak třeba:

- jeden den panča smažila řízečky. Má ráda, když jsou malý, protože se jí líp obalujou a líp smaží a i když to nikdy veřejně nepřiznala, stejně vím, že to masíko krájí na menší kousky i proto, aby se mi to líp kradlo. A tak jsem jí chtěl udělat radost a jeden řízeček jsem teda čmajzl. Panča by to vůbec nezjistila, kdyby neslyšela zlověstný vrčení. To jsem si ten svůj úlovek musel bránit před všetečným Kubou, kterej o něj taky projevil zájem. Panča šla náš spor rozsoudit a málem ji z toho zjištění podstaty sporu kleplo. Nakonec to skončilo nerozhodně, protože nám maso sebrala a neměl ho nikdo. Ale musí se zase nechat, že večer vytáhla z lednice jiný masíko a to nám pak spravedlivě pokrájela.

- jindy v noci jsem si vesele hrál s novou hračkou. Vyhazoval jsem ji do vzduchu, lítal s ní po schodech nahoru a dolů, vymáchal jsem ji ve vodě i v granulích, zatáhl ji pod postel a nakonec jsem ten svůj báječnej objev předvedl panče na posteli. Panča už byla docela probuzená a určitě ze mě měla radost, protože kdo by se neradoval z hrajícího si Fandy asi ve 3 ráno. Ale pak zaostřila a zjistila, že ta nová hračka nebyla vůbec žádná hračka, ale její věcička do počítače, prej se jí říká fleška nebo tak nějak. Já jí budu radši říkat bleška, to se mi bude líp pamatovat. No a ta bleška vypadá úplně jako malá myška, tak proč se panča diví, že jsem o ni projevil zájem? To je přece jasný, no né? Jenže panča pro to neměla pochopení, blešku mi sebrala a nelenila uprostřed noci pustit počítač, aby zjistila, jestli bleška po mojí intervenci pořád dobře funguje. Copak jsem nějaký nemehlo? Jen jsem jí  trochu ohryzal gumovej ocásek, na ouška taky přidal pár otisků zubů a jinak se k panče vrátila dočista nepoškozená.

- Jo a tohle byl taky parádní kousek. Nevím jak vás, ale mě děsně baví chodit po klávesnici, zrovna když na ní panča něco píše. A tak jednou jsem si taky takhle špacíroval a líbilo se mi, jak na tom papíru na obrazovce pěkně naskakovaly různý písmenka. Byl jsem na sebě děsně pyšnej, ale panča to neuměla ani trochu ocenit. Zaječela na mě nějaký divný slovo, něco jako FANDO-SAKRA-ZMIZNI!! a když jsem  furt nemizel, tak mě popadla a chtěla mě sundat dolů. Jenže mně se povedla vážně bezva odplata. Zatnul jsem drápky a vzal jsem sebou tři kostičky z tý klávesnice, byly to písmenka T, U a M. Můžu vám říct, že tak vytřeštěnou panču jsem už dlouho neviděl. Civěla na ty prázdný mezírky s pusou dokořán a já jsem si mezitím s těma kostičkama pěkně pohrál. Pak mi ale na zadku přistál plácanec a tak jsem se urazil a šel po svých a panča zacvakala písmenka zpátky a byl zase klid, ale řeknu vám, že si fakt mohla odpustit takovýho křiku pro pár kostiček.

Tak takhle nějak to u nás proběhlo, prostě svátky klidu a pohody.

Váš vánočně odpočatej Fanda