19. prosince 2012 - Poslední předvánoční zápis tuze hodnýho Fandy

Minule jsem začal brekotem a trochu se za to teď stydím, ale to víte, emoce byly silnější než já. Taky kdo by nebrečel, když by ho polapili do tašky a unášeli bůhvíkam. Ale naštěstí si můžu reputaci napravit. Oči už mám jak dvě pětikačky, mazání jsem snášel děsně statečně a ještě jsem nebyl ani trochu lakomej a okovou nemoc jsem bez okolků předal dál Kubovi. Ať si taky užije tý pozornosti, co se dostávala mně. Myslím, že panču jsem trochu překvapil. Ještě u bílopláštíka byla přesvědčená, že mi doma mázne jednou a bude to zároveň i naposled, páč se pak hodně dlouho neobjevím. Ale já nejsem žádnej připosránek. Je pravda, že jsem dělal cukatůru a vždycky jsem pak pro jistotu zalítl do schovky, ale za chvilku už jsem byl zase venku a dělal jakoby nic. A tak panča měla radost, že mě to psychicky nepoznamenalo, panžto já mám paměť jako slon a ona se bála, že s ní za tohle už vůbec nikdy nebudu mluvit. No ale kdo by to vydržel? Já teda ne.

Tak toliko k mýmu problémku a teď jen ve zkratce, protože před těma Vánocema není čas na nic, ani na zlobení. Takže jsem fakticky moc hodnej, ale že by to bylo nějak extrovně zajímavý, tak to zase není. Baví mě krabicování a tak vždycky dávám dobrej pozor, když panča kramaří, jestli náhodou nevytáhne nějakou bezva krabici, do který chce něco balit. Musím být v pohotovosti, abych si tam rychle stihl naskočit, než bude pozdě a krabice bude zabalená. Panča má naštěstí ještě pořád výčitky z mazání a tak je na mě moc milá a z krabice mě nevyhání. Akorát když z ní začnu dělat jihlavskou krajku, tak už mě lehce okřikuje - ale koukejte na ten rozdíl proti minulým výjevům: Faní, nech to na pokoji... co, nenecháš? Fanoušku, já do toho potřebuju něco zabalit, víš?.... A tak si to nech, ty malej prevítku... Tak takhle se u nás teď cukrblikuje, aspoň do tý doby, než se z panči ty očičkově provinilý pocity docela vytratí.

Ale tuhle ráno to už trochu pokazila. Vstala a cestou do koupelny šlápla na chlupatej obal od nějaký tý blešky flešky. Hned si pomyslela, že jsem v noci zase kradl, obal zvedla ze země a chtěla ho dát do tašky, ale pohmatem a následně nakouknutím zjistila, že je obal prázdnej a fleška nikde. Udělaly se jí mžitky před očima, protože na tý bleše měla moc důležitý věci a bylo jí jasný, že já jen tak zbůhdarma svůj poklad nevydám ani nevyzradím. A tak začala hledat sama, v srdci děs, v očích běs, ale blešku nikde neviděla. Provinilý masťovací pocity už byly skoro úplně pryč a tak na mě vyjela: Fando, kams to zase zahrabal, zmetku jeden? Při tý větě ji napadla strašidelná věc, že jsem to zahrabal do záchodu a tak nekecám, vzala lopatku a šla trochu prosít záchudek, jestli tam něco nenajde. Našla, ale bleška to nebyla. A tak panča byla celá nazlobená a skrz zuby cedila nějaký divný slovíčka o prašivým zloději a zmetkovi rozmazleným a v duchu si dávala dohromady, o jaký věci tou ztrátou přišla. Pak šla zapnout počítač a co myslíte, že na ni z bůčku vykouklo? Ano prosím, byla to ta ÚDAJNĚ MNOU UKRADENÁ FLEŠKA. Ale jestli čekáte, že se mi třeba panča za to bezdůvodný podezření omluvila, tak to čekáte marně. Akorát se rozveselila, zakřičela jupííí a šla nám, nevinným kocičkám, ze samý radosti nadělit protichlupový bonbonky. No aspoň že to!

Kamarádi moji chlupatí i člověkoví, přeju vám všem parádní Vánoce, ať si krásně naplníte bříška a vyhrajete si se všema papírama, co se nahromadí na zemi, až se budou rozbalovat dárečky. Ať se vám potom zdají ty nejkrásnější sny a ať se vám splní všechny přáníčka, na který jenom pomyslíte. A hlavně - ať jste v novým roce všichni zdraví a ať se už nikdy nikdo neztratí. Na kamarády, kteří u stromečku budou chybět, budu moc myslet a doufám, že se jim to v hlavičkách rozleží a zase se jednou vrátí.

Váš předvánočně naladěný Fanda