Tak, vážení a drazí, už jsem zase zpátky. Teda né že bych konkrétně já někde byl, já jsem domácí Fanda a cestování mě neba. Zato panča by furt někde jezdila a na moje blaho vůbec nedbá. Zrovna jako teď nedávno, odjela si do nějaký divný končiny a mě ani nebavilo zlobit, když mě za to nikdo neokřikoval. Ale ještě než odjela, tak jsem se s ní pěkně rozloučil, to zase já umím.
Bylo to už pozdě večer, panča pakovala věci do takový velký tašky a libovala si, jak se to tam všechno pěkně vešlo, jí i páníkovi, chtěli si totiž vzít jenom jednu tašku. Panča to tak vymyslela, aby to všechno odtahal páník a ona si hopsala jen tak nalehko. No a mně, coby zástupci chlapskýho pohlaví, se to nezdálo zrovna moc fér a chtěl jsem páníkovi s tou vyčůranou pančou nějak pomoct. A tak jsem počkal, až bude taška úplně plná a panča si bude spokojeně pohvizdovat a pak jsem si na tu tašku sedl a - teď budu prosit o trochu shovívavosti, ale jak jsem předeslal, udělal jsem to opravdu s čistým úmyslem pomoct mužskýmu v nouzi - prostě jsem se na tu tašku vyčural. Teda kočky, to jste měli vidět ten rachot, co nastal. Panča mě málem stáhla z kůže, protože ještě stihla zachytit poslední momenty mé slastné úlevy. Jen z ní vypadlo . no Fanoušiiiiiiiiiiiii, počkej, ty smrade jeden, co to dělááááááš? A chytla mě za to moje křehký tělíčko (kterýmu docela neprávem říká soudek) a úplně sprostě se mnou ve vzduchu zatřepala, jako kdyby ze mě měly vypadnout zlaťáky nebo co. Ale já se nedal a ještě v tom vzduchu jsem se zkroutil a trochu ji hryzl, aby mě zase pěkně rychle pustila. Pak už jsem radši vyklidil pole, však znáte ženský člověky, jeden si nikdy není ničím jistej. Panča pak musela skoro o půlnoci všechno z tý navoněný tašky vyndat, protože můj parfém jí moc nešel pod nos, najít nějaký jiný zavazadlo, přendat to do něj, zjistit, že tam se to všechno nevejde, najít ještě další zavazadlo, věci přerozdělit, vzít tu počuranou tašku, jít ji aspoň trochu omejt, donýst ji ven na zahradu, ať si tam čeká, než se panča vrátí, znova mě sprdnout, pak mě zase pořádně podrbat, abych se před jejím odjezdem moc neurazil a do postele ulíhala čerstvá jako rybička asi ve dvě ráno. Ve 4 už zase vstávala, ta byla ale ráda. No ale dosáhl jsem svýho, tašky nakonec jely dvě a páník se nemusel sedřít jako mezek. A o to mi celou tu dobu šlo, né?
Pak už jsem se těšil, až se panča zase vrátí domů a aby věděla, že se na ni za to zatřepání nezlobím a že jsem velkorysej Fanda, tak jsem jí na uvítanou vytahal zase pár věcí ze skříně. A věříte, že z toho měla opravdovskou radost? Já prostě vím, jak na ni.
Tak, teď si asi půjdu tak trochu odpočinout, ale brzo napíšu další deník o tom, co jsem ještě stihl províst před pančiným odjezdem.
Mějte se hezky, kamarádi, už se mi po vás všech stýskalo.
Váš vyčuranej Fanda
2024 ©