Tak kamarádi, mám pocit, že jsem tady nebyl snad rok, ale za to může ta moje panča, která si drze odjela na dovolenou. Doufám, že teď už zase bude sedět nějakou dobu na zadku. Přihodilo se mi pár dobrých kousků. Tak třeba, máme doma novou kytku. Je fakt dobrá, prostě když se k ní dostanu, tak neodolám a užírám ji. Panička mě okřikuje, ať toho nechám, ale já přece nejsem žádná cvičená opice, abych poslouchal a tak klíďo okusuju dál. No a tuhle v noci mě z toho nějako rozbolelo břicho a tak jsem se vyblinkal. Panička to slyšela, ale byla líná vstát a že prej to uklidí až ráno. No a ráno vylezla z postele a nemohla ten můj blivajz najít, tak si pomyslela, že se jí to asi zdálo nebo co a vlezla si do pantofle a tam ten slizkej poklad našla, chachááá, to jste měli slyšet, jak nadávala a šla si honem osprchovat packu i tu pantofli. Tak to byla taková malá pomsta za to, že mě furt odháněla od kytky. A včera mě zase viděla, jak ležím na zemi, proti mě Kuba a něco pozorujeme. Myslela si, že je to kousek trávy a asi si pomyslela, že jsme trubkové, když se díváme na trávu. Ale najednou ta tráva vyskočila a on vám to byl kůň, teda ne opravdovskej kůň, ale koník, velkej a zelenej s dlouhejma nohama a uměl skákat skoro výš než já. Říkám skoro, protože se mi ho povedlo ve vzduchu chytit a utýct s ním do schovky pod postel. Panča na mě hulákala, ať ho okamžitě pustím a já blázen jsem jí chtěl odmňouknout, že to teda určitě, a jak jsem otevřel papulu, tak ten koník honem uskočil pryč a panička ho stihla zachránit. Tak vám řeknu, že to snad bylo lepší, když byla pryč. Žádnou radost jednomu nedopřeje. Asi jí zase něco vyvedu, možná přinesu do postele šneka.
Tak zatím ahojte všichni, já jdu přemýšlet o lotrovinách.
Váš Fanda
2024 ©