16. března 2012 - Šlehačková jitrnice

To vám byli páníci nakupovat a panča způsobila menší kalamitu. U pokladny se jí totiž povedlo protrhnout víčko od šlehačky a bílý nadělení bylo všude. Prodavačka jí podala papírový ubrousky na očištění věcí a dovolila jí, že si může šlehačku vyměnit. Fronta se mezitím pěkně natahovala, panča byla už od šlehačky celá ulepená a nejradši by všechno mrskla rovnou do koše. Ale páník natáhl perka a honem utíkal na druhej konec obrovskýho obchodu pro další kelímek. Ten už potom panča opatrovala jako poklad a přinesla ho domů dočista nehtově nenarušenej. Vytahala z tašek i ostatní věci a vzala je ke dřezu, aby je umyla, protože byly pořád ulepený. Najednou uslyšela takový zvláštní zvuky, zněly asi jako trh, plác a kec. Určitě jste všichni hrozně napnutý, co to bylo. Tak tady je rozluštění:

Trh – Fanda drápkem protrhává víčko od šlehačky

Plác – kelímek se kácí na bok

Kec – šlehačka pozvolna vykecává na zem

Panče se zatmělo před očima a já jsem měl co dělat, abych jí prokouzl pod nohama,  dřív než mě stihla chytit a udělit případnou odměnu. Nebyl jsem si totiž jistej, jestli by se mi ta odměna rentovala. Panča vypustila z huby moc škaredých slov, z nichž jsem porozuměl jenom výrazu „zvíře jedno pošahaný“. Že jsem zvíře, to je snad jasný všem a bodejť bych nebyl pošahanej, když na mě furt někdo šahá a zrovna panča nejvíc. Po chvilce hromobití jsem se opatrně vrátil a nakoukl do kuchyně, jestli je bezpečno. Zdálo se, že bylo. Páník rovnal věci do lednice a panča s hrozivě ledovým mlčením uklízela ten můj šlehačkovej příspěvek do domácnosti.

A pak jí najednou došla jedna věc: kde jsou jitrnice? Koupila je poprvý v životě, protože páník je vůbec neznal a nikdy je nejedl a tak mu chtěla rozšířit vědomosti. Jenže při uklízení nákupu v tašce vůbec nebyly. Panča prohledala znova tašky, asi desetkrát otevřela lednici a dlouze do ní zírala v naději,  že se před ní najednou objeví. Páník nelenil a šel se podívat do auta, jestli nezůstaly tam nebo nevypadly z tašky po cestě. Nikde nic. A pak se panča zadívala podezíravým pohledem na mě. Seděl jsem pod stolem, čistil si packy od šlehačky a vůbec jsem vypadal děsně nenápadně. Kolem mě se poflakovaly kousky bílých papírků. Panča zaostřila zrak a najednou to uviděla. Na zemi za mnou ležel načnutej papírovej sáček a z něho nesměle vykukovala jitrnice. Ze střívka jí vylízal vnitřek, ale jinak byla docela neporušená. Nevím, co na týhle pochutině člověci mají, ale já jsem měl po první ochutnávce jasno – tohle není žádný pořádný jídlo pro Fandu. Panča byla moc ulevená, že se jitrnice našly a že tudíž není blázen a ani mi za to nevynadala. Takže kalamitní večer nakonec dopadl pro všechny dobře. Panča byla ráda, že po šlehačce neztloustne, když žádnou nemá, páník si pochutnal na načnutý jitrnici a já jsem si udělal čárku za dočista novou degustaci. V noci jsem pak kníkal ze spaní, říkala panča. To se mi asi zdálo o šlehačkový jitrnici.

Váš kuchyňovej pomocník Fanda